Daniel Zach: Horácko se kříží

Jednou z nejlepších laboratoří horáckých nářečí je parkoviště u nemocnice v Novém Městě na Moravě. Bábičky, jak se tady s dlouhým á říká, míří na vyšetření krve.

Jenže zatímco ty ze Žďáru (nebo jak bychom slyšeli ze Žďára) šly na krev, z nedaleké Svratky hlásily, že jdou na kreu. A ty od jihu šly na krýv. Nakonec se ale sešly na stejném oddělení.

Stejná bábička se druhý den zrána třeba podomluvila s dědečkem. Jenže podle etnologa Jana Kuči to na rozdíl od zbytku republiky na Žďársku neznamená, že by se staří manželé shodli.

Vůbec ne domluvit se, ale pohádat se. Ve Žďáře byli vždycky novokněží, kaplani první rok po vysvěcení. A po nějaké době vždycky přišli s tím, že vůbec nerozumí, z čeho se jim ty babky zpovídají. Když se podomluvily, že to je přece dobře, tak z čeho se mu zpovídají.

A mimochodem zpovídat se tady hlavně starší lidé chodí téměř bezvýhradně k panu faláři. Na Vysočině končí většina českých i moravských nářečí a navzájem se protínají.

Třeba v nejvýchodnější části, na Třebíčsku se mluvilo skoro hanácky. I když s vlastním náslovným H, předvádí Jan Kuča.

„Tam že se říkalo Hovázale hancekresta ho potynke ho hocha a von se jim hocaploval a hotekl. Můžeme to přeložit? To znamená: Uvázal antikrista u puténky u ucha on se jim utrhl a utekl. Je to samozřejmě taková umělá věta, kde šlo o to, aby tam těchto výrazů bylo co nejvíc.“

Ať z nejvýchodnějšího Třebíčska, tak na západ od Havlíčkova Brodu se děti v zimě chodí hrudovat (oproti koulovat). Poměrně velkou oblast zabírá zamčít (oproti zamknout).

Potkat se s člověkem ze středních Čech a říct mu „řožni“, tak on asi bude hledat nějakého čuníka, kdežto my se ptáme po světle. Nářečně je (a to ještě doposud starší generace říká) rož nebo roži. To znamená rožit.

A pokud u bábičky zapomenete zamčít nebo necháte přes noc rožnuto, může do vás pak dlouho klavírovat, jak že se máte chovat.