Dá nám Slunce kosmickou facku?

Jak vznikají erupce

K erupcím na Slunci dochází minimálně jednou týdně. Když je Slunce aktivní, stávají se i několikrát denně. Jsou to výrony částic „vystřelené“ elektromagnetickými ději na Slunci. Můžeme si to představit tak, že sluneční atmosférou protékají značné elektrické proudy. K erupci pak dojde v místě, kde se zvýší elektrický odpor. Přirovnání nabízí astrofyzik Marian Karlický:

„V místě se zvýšeným odporem se uvolní teplo, urychlí se částice. Kdybyste do silného elektrického proudu náhle zapojili vařič, tak by se zahřál. Kdyby proud byl ohromný, došlo by k výbuchu.“

Klid před bouří?

Schéma modelu mohutné sluneční erupce (ilustraci poskytl doc. Marian Karlický)|foto:P. Gallagher

V nitru Slunce víří plazma, elektricky nabitý plyn. Vědci mají odpozorované, že vydává energii v jedenáctiletých cyklech. Ten současný ale začal neobvykle. Narůstal jen pomalu.

„Vznikly spekulace, že se v nitru Slunce akumulovala energie, která ještě nepronikla ke sluneční atmosféře,“ říká Marian Karlický, „někteří vědci se domnívají, že se tato energie náhle vynoří a dojde k supererupci. To je tisíc- až desettisíckrát silnější erupce než největší z těch, které známe dnes.“

Pohledy k sousedům

Sluneční erupce vědci pozorují 150 let. Ty silnější – a vzácnější – proto ještě neměli šanci spatřit. Alespoň ne na našem Slunci.

„Kosmický dalekohled Kepler sleduje řadu hvězd podobných Slunci. Čím více hvězd, tím větší pravděpodobnost, že spatříte i silnější erupce. Japonští vědci pozorovali snad desítky tisíc hvězd a našli supererupce na několika objektech. Sledování Slunci podobných hvězd tak umožnilo zjistit pravděpodobnost výskytu supererupcí i na naší hvězdě,“ uvádí Marian Karlický.

Co to bude, až to přijde?

Podle výpočtů uvolní naše Slunce supererupci jednou za 800 až 5000 let. Je možné, že jsme v našem letopočtu žádnou nezažili. Marian Karlický soudí, že by měla rozsáhlé důsledky:

„Především by zničila ozonosféru – vrstvu, která nás chrání před ultrafialovým zářením. To by patrně zničilo potravní řetězec, rostlinstvo, živočichy a tak dále. Mimoto by to mělo zničující efekt na veškeré elektrické spotřebiče a sítě.“

Současný výzkum ukazuje, že se supererupcemi měly souvislost některé katastrofické události v historii. Bohužel hrozí něco podobného i v budoucnosti.

Jak poznat, že se blíží velká erupce

S předpovídáním erupcí je to podle Mariana Karlického jako s předpovídáním počasí. Do určité míry se dají najít znaky, které jim předcházejí. Například když se vynoří ohromná skupina slunečních skvrn.

„Doposud skvrny zaujímaly asi setinu slunečního povrchu. Předpokládá se, že před supererupcí by se objevila skupina skvrn s velkou plochou – asi desetiny povrchu Slunce. Sluneční skvrny totiž značí přítomnost magnetického pole a tím i velkých elektrických proudů.“

Přesný okamžik erupce se ovšem tímto způsobem stanovit nedá. Přirovnání k předpovědi počasí je namístě: bouři předpovědět umíme, ale nevíme, kdy a kam uhodí blesk.

Velké erupce minulosti

Sluneční erupce 6. září 2011 v ultrafialovém světle z družice SDO|foto: NASA

Samotná existence života i lidstva je důkazem, že se i velké erupce dají přežít. K supererupci možná dojde až v době, kdy tu už naše generace nebude. Marian Karlický dodává, že následky některých erupcí lidé pocítili i ve věku elektřiny.

„V roce 1859 lidé pozorovali efekty jako záře na sloupech elektrického vedení, výpadky telegrafu a prostředků, které tehdy měli. Kromě toho se objevila polární záře i v rovníkových oblastech. Ještě známější je efekt z března 1989. Celá kanadská provincie Quebec se ocitla bez elektrického proudu. Vlivem elektromagnetického oblaku se v elektrické síti indukoval velký proud, který spálil hlavní transformátory v oblasti.“