Comeback a selfíčko. Co se to děje s češtinou?

Přejímání slov z jazyka, který je zrovna v určité oblasti dominantní, je běžné. „Vzpomeňme si na medicínu, jaká by byla bez latiny a řečtiny. V dobách od antiky po středověk byla dorozumívacím jazykem, tedy tím, čemu říkáme lingua franca, latina. Od konce 20. a začátkem 21. století se tímto dorozumívacím jazykem stává angličtina,“ uvedla v Meteoru Ivana Bozděchová z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty UK v Praze.

Sport i zábava

První větší vlna přebírání anglických slov do češtiny přišla už počátkem 20. století. „K těm nejstarším přejímkách patřily názvy sportů. Dnes už to tak necítíme, ale třeba fotbal nebo hokej jsou také anglicismy. Nebo různé názvy z oblasti zábavy, třeba film. To je slovo, původně anglické, které se krásně adaptovalo, dnes už ho nikdo jako anglicismus nebere,“ doplnila Ivana Bozděchová.

Mýdlová opera a jiné ptákoviny

Jenže pak jsou naopak případy, kdy to dobře nedopadlo. „Třeba mýdlová opera, což je doslovný překlad soap opery, ale je to ptákovina. V češtině tomu říkáme rodinné seriály, ale ve Státech je zpočátku financovaly firmy vyrábějící mýdlo, proto to takto nazvali,“ upozornil Aleš Klégr z Ústavu anglického jazyka a didaktiky FF UK.

Tramp je pobuda

Takhle si asi „trampa“ z osady nepredstavujete?|foto: Fotobanka Pixabay

Podobně ošemetné to může být se slovy přejatými z angličtiny, která ale v češtině získala zcela nový význam.

„Krásný příklad je anglické slovo tramp, což je pobuda a tulák. Do češtiny bylo převzato ve 30. letech a vžilo se pro označení trampského hnutí. Vznikla paradoxně situace, že slovo tramp je teď do angličtiny nepřeložitelné. Museli byste vysvětlit celou tu myšlenku, osady, zpívání u kytary, to s tím původním slovem nemá nic společného,“ dodal Klégr.

Wellness, nebo rekreace?

Angličtina je mocná a obklopuje nás denně. Někdy i v situacích, kdy to vůbec není potřeba.

Topmodelky mají na fotopoolu fitting šatů, aby naplnily dresscode?|foto: Fotobanka Pixabay

„Celé generace jezdily na rekreaci, ale dnes se jezdí na wellness. Nebo když se po pauze vrací na scénu umělec, mluví se o comebacku, přitom by stačilo říct, že zažívá úspěšný návrat,“ řekla Bozděchová.

„Osobně si těžko zvykám na výraz dress-code. Pro to už máme výraz etiketa nebo pravidla společenského oblékání. Ale dnes slyšíme, že topmodelky mají na fotopoolu fitting šatů, aby naplnily dress-code. I když jsem anglistka a dokážu si to dát dohromady, nedivím se lidem, kteří anglicky neumí nebo starší generaci, že nerozumí. A je to také otázka funkčnosti, jestliže existuje české pojmenování, nemění se význam, proč přejímat násilně něco, co je evidentně cizí,“ míní Bozděchová.

Obrozenecké čištění jazyka není na místě

Pronikání anglicismů do češtiny nezabráníme. Do určité míry je to jev přirozený. Jde ovšem o to, najít tu správnou míru.

„Návraty k purismu, tedy ke snahám o zachování čistoty jazyka, nejsou na místě, ta doba je pryč. Nebezpečné by mohly být nefunkční přesahy tam, kam to nepatří. Já si třeba budu pořád ráda povídat s někým přímo z očí do očí, a ne face to face. Je potřeba rozlišovat a vždycky vážit, v které situaci je anglicismus správnou volbou, a v které už ne,“ uzavřela jazykovědkyně Ivana Bozděchová.