Co se kost v mládí nenaučí, ke stáru nedožene

Kost
Kost
Dlouhé sezení ve škole a odpoledne strávená doma s tabletem v ruce jsou zaručeným receptem nejen na dětskou obezitu, ale i méně viditelné zhoršování kvality kostí. Aby se kosti dobře vyvíjely, potřebují přirozený pohyb, a toho se dnešním dětem příliš nedostává.


Příspěvky Meteoru 14. 4. 2018
01:33 Puštík - modrý Mauricius ornitologických sbírek
14:55 Mimozemské sopky na Měsíci
27:00 Zkáza Titaniku
31:30 Nezničitelnost švábů tkví v DNA
38:21 Záhadné národy
42:10 Co se kost v mládí nenaučí, ke stáru nedožene

Obézních dětí dramaticky přibývá a narůstá také počet mladých lidí s pohybovými problémy. Sedavé pasivní aktivity se ve větší míře začaly u dětí objevovat už před lety a následky se již dostavují.

„Kvalita kostní tkáně se začíná opravdu snižovat. Zatímco dříve třeba osteoporózou, tedy řídnutím kostní tkáně, trpěly zejména ženy po menopauze, dnes to není výjimečné ani u čtyřicátnic, a dokonce u mužů, kteří nemají hormonální výkyvy typické pro menopauzu,“ uvádí v Meteoru antropolog doc. Vladimír Sládek z Přírodovědecké fakulty UK.

Důvodem je podle docenta Sládka to, že kostní tkáň nebyla dobře vybudovaná a nastavená v dětském věku. Máme relativně méně pevnější kosti, než měli například lovci a sběrači. Žijeme samozřejmě jiné životy, než naši dávní předkové před tisíci lety, jenže situace se dramaticky zhoršuje až v posledních desetiletích.

Člověk sedavý

Lidské tělo není uzpůsobené dlouhodobému sezení. Miliony let jsme se denně hýbali, a to už od dětství. „Dítě se má přirozeně hýbat pořád a neustále. Jenže například školáci věnují třeba i 50 procent času aktivitám, na které nejsou evolučně adaptované,“ varuje Vladimír Sládek.

Čtěte také

Antropologové mohou na základě dlouhodobých dat poskytnout lékařům, sociologům a psychologům závěry a prognózy do budoucna. Už teď vědí, že dnešní způsob dětství s nedostatkem pohybu bude znamenat problém pro zdraví jednotlivců i obrovskou zátěž pro společnost a zdravotnický systém.

Tělocvik každý den, ale jinak

Kdyby měl antropolog Vladimír Sládek pravomoc rozhodnout, co ve školství změnit, aby se děti více a lépe hýbaly, určitě by nešel cestou zbytečného rušení pamlskového zákona, ale přidáním tělesné výchovy. „Tělocvik se považuje za něco nedůležitého, třeba oproti matematice, ale absence kvalitního pohybu se dá změřit budoucím výdajem HDP na civilizační onemocnění. Stačilo by zařadit minimálně hodinu tělocviku denně,“ míní Vladimír Sládek.

Čtěte také

Dodává však, že by nemělo jít o tělocvik typu nezáživného běhání na 1500 metrů, ale spíše o aktivity vedoucí k přirozenému pohybu. Ten mnoha dětem totiž chybí i po škole. Dřívější norma, kdy dítě přišlo ze školy, hodilo aktovku do kouta a šlo běhat s kamarády ven, je minulostí. Často dítě namísto toho sedne do auta a rodiče jej odvezou na kroužek. I když jde o kroužek pohybový, málokdy se v něm dítě hýbe přirozeně, spíše se v něm soustředí na rozvoj určité konkrétní, nezřídka jednostranné dovednosti.

Evoluce je běh na dlouhou trať

Leckoho může napadnout, že evoluce si s tím poradí. Lidské tělo, včetně kostní tkáně, se časem přizpůsobí. „Je pravda, že kostní tkáň dostává při narození určitou genetickou výbavu a dále se vyvíjí na základě informací a impulsů z okolního prostředí. Obávám se však, že se nedočkáme dob, kdy se kost dnešnímu stylu života dokáže přizpůsobit. Spíše se domnívám, že nás dříve skolí civilizační choroby,“ uzavírá Vladimír Sládek.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková