Člověk se musí naučit nejen naslouchat, ale i chápat, doporučuje filozofka
Žít přítomný okamžik a udělat si na sebe čas. To umí málokdo. Filozofka Anna Hogenová má jasno: „Je nevyhnutelné se vyvázat z těch neustálých: toto či tamto musím.“
„Je třeba vést rozhovor v přírodě, chodit sám na procházky, pustit k sobě nebe a nemyslet na to, co budu dělat zítra. To si zakažte,“ radí v Blízkých setkáních filozofka.
Podle ní je zapotřebí nechat žít smysly. A apeluje na rodiče, aby nezabíjeli dětskou představivost. „Mockrát jsem slyšela maminku, jak neustále racionálně mluví se svým kloučkem, kterého zajímala třeba žížala. Člověk se musí naučit naslouchat tomu druhému a to naslouchání znamená pochopit, že dítě si chce hrát se žížalou. A je třeba dát mu tu možnost, zkusit myslet jako dítě a nebýt jako encyklopedie,“ nabádá Anna Hogenová k pochopení a trpělivosti k malým potomkům.
Je dobré se nudit?
„Nuda patří do života. Nese v sobě nicotu a prázdnotu, se kterou se člověk musí během života skamarádit. Tím se připravuje na stáří a na smrt. To je ta nevyhnutelnost, se kterou se musíme učit žít už odmalička. Ať se dítě nudí a maminka není kašpárkem,“ uzavírá.
Co jí dala filozofie? Věří na energii? Co je fenomenologie a její základní myšlenka? Týká se všech lidí rauš? Žijí lidi představami?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
