Chyceni v éteru. Skutečný příběh zakladatelů rozhlasu

V centru dění stojí novinář Miloš Čtrnáctý (Jaroslav Plesl) a podnikatel v oblasti radiotelefonie Eduard Svoboda (Martin Finger). Trojlístek rozhlasových průkopníků doplňuje Ladislav Šourek (Petr Lněnička) ze společnosti Radioslavia.

„Pokusil jsem se zobrazit ony ‚báječné muže s mikrofonem‘ – jak asi zápasili s nepochopením a s politikou podnikatelskou i státní. Zkusil jsem popsat průkopnické začátky, kdy vysílacím ateliérem byl jen stan a kvůli rozmarům počasí a nedokonalé technice bylo vysílání jen jakýmsi chropotem z éteru. Všichni ale cítili, že v tom éteru je též jakési kouzlo, které donutilo oba ,otce zakladatele‘ vytrvat a v tichém nadšení dotáhnout tu nesmyslnou věc až k plnohodnotnému médiu masového rozměru,“ vysvětluje Petr Vodička.

8 fotografií

Od začátku vysílání se Radiojournal potýkal s finančními problémy. Rok 1925 přinesl zásadní změnu – novým podílníkem se stal stát, a to s nadpolovičním kapitálovým vkladem 51 %. Eduard Svoboda setrval až do 31. prosince 1945 ve funkci technického ředitele. Dne 17. září 1958 oslavil se skupinkou přátel osmdesátiny. „Když jsme patřili do jeho usmívající se tváře,“ napsal ve svých vzpomínkách Miloš Čtrnáctý, „nikomu nenapadlo, že je to naposledy, co jubilant sedí mezi námi, že večer, který byl uspořádán na jeho počest, je zároveň večerem rozloučení. (…) Když přišel v noci z večírku domů, položil dopis a plaketu, kterou mu věnovali bývalí zaměstnanci, k lůžku své spící manželky a klidně pak usnul – navěky. (…) Zemřel dobrý duch rozhlasu.“

Z natáčení rozhlasového seriálu Chyceni v éteru|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Miloš Čtrnáctý skončil s prací programového ředitele v roce 1927. Spojení s rozhlasem ale nepřerušil: po odchodu z Radiojournalu zůstal dalších třináct let v jeho jednatelském sboru. Poté, co v roce 1940 musel tuto pozici stejně jako inženýr Svoboda opustit, sledoval rozhlasové vysílání už jen zvenčí. Zemřel ve věku osmdesáti osmi let 20. dubna 1970.