Chabá paměť vody a homeopatie

V rámci prázdninového seriálu Meteoru o zajímavostech vody jsme se na téma paměti vody zeptali chemika, profesora Pavla Jungwirtha z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

Voda a její paměť

Nutno předeslat, že chemik v tomto případě „vodou“ nemyslí horskou bystřinu nebo studánku, ale obecně řečeno „materiál složený z molekul“. Při zkoumání paměti vody pak jde o to, jak rychle nebo pomalu molekuly vody mění své uspořádání po určitých změnách svého složení.

Molekuly vody se totiž uspořádávají kolem rozpuštěných látek. „Pokud do vody vložím molekulu z jiné látky a pak ji odstraním, tak molekuly vody si budou pamatovat uspořádání, které měly kolem té látky. Ale jak dlouho jim to vydrží?,“ předeslal profesor Pavel Jungwirth.

Pokusy s vodní pamětí

„To je přesně definovaný vědecký dotaz, na který můžeme experimentálně odpovědět, třeba pomocí časově rozlišené spektroskopie,“ řekl Jungwirth a dodal: „Velmi krátké záblesky umožní pozorovat, jak rychle se molekuly vody vrátí do původní polohy. Jinak řečeno, jak rychle voda ztratí paměť.“

V laboratoři se na základě experimentu vypracují počítačové simulace. Výsledkem jsou pak modely, které paměť zkoumané vody nadefinují. Tým profesora Jungwirtha podnikl experimenty s ultrarychlými laserovými záblesky a odpověď byla jednoznačná.

Paměť vody ano, ale…

„Paměť vody samozřejmě existuje, ale v řádu pár pikosekund,“ prozradil Jungwirth. „Přičemž 1 pikosekunda je 10-12 vteřiny, čili miliontina miliontiny vteřiny. Takže když budeme hodně vstřícní, tak můžeme říct, že za tisícinu miliontiny vteřiny voda své uspořádání zapomene, bude zase taková, jakoby v ní žádná látka rozpuštěná nebyla,“ zdůraznil chemik.

„To je vlastnost kapalné vody. V ledu je to jinak, tam může molekulová struktura zamrznout. Ale u kapalné vody se molekuly neustále rychle hýbou. Takže paměť vody ano, ale je velmi krátká. Tak krátká, že si to ani nedovedeme představit,“ doplnil Jungwirth.

Paměť vody a homeopatie

Právě na paměť vody se však odvolávají některé firmy, které prosazují homeopatii, a to je podle Jungwirtha problém. „Vědecké vysvětlení homeopatie se opírá o to, že v léku může chybět aktivní látka, protože voda si zapamatuje, že tam před zředěním nějaká aktivní látka byla,“ vysvětlil Jungwirth.

Homeopatika (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

„Jenže takový preparát by musel být připraven a aplikován v časovém intervalu, který není delší než miliontina vteřiny. To ale není reálné, nedává to smysl,“ doplnil Jungwirth.

„Kdysi vyšel jeden článek v prestižním časopise Nature, který ukazoval, že si voda aktivní látku může pamatovat a buňky na to reagují. Přestože je to dávno vyvrácené, žije si to vlastním životem dál,“ dodal.

Lépe vodu než pijavice a rtuť

Přesto homeopatii Jungwirth zcela nezavrhuje. „Ve své době to byla velmi progresivní metoda. Když přišel počátkem 19. století německý lékař Samuel Hahnemann s léčbou čistou vodou, ostatní doktoři stále předepisovali pijavky, v horším případě arsen nebo rtuť. Já, kdybych si měl tehdy vybrat, tak radši půjdu k Hahnemannovi, protože ta voda mi aspoň neuškodí,“ řekl Jungwirth.

Velmi drahá čistá voda

„Dnes už jsme možná dál a máme dokonce i preparáty, které pomáhají. A tady už homeopatie ztrácí dech. Je to v podstatě velmi drahá čistá voda,“ zdůraznil Pavel Jungwirth. „Pokud ovšem může zafungovat jako placebo, tak výhoda homeopatik je ta, že nemají nežádoucí vedlejší účinek,“ dodal chemik.

Léky léčí i ničí

„Preparáty západní medicíny, a to je třeba férově přiznat, mají sice chemický účinek, a léčí, ale na druhou stranu, vždycky mají vedlejší účinek, který je negativní. Léky jsou prostě chemikálie – tedy látky ve větším množství pro tělo toxické,“ řekl Pavel Jungwirth.

Preparáty západní medicíny - chemikálie s možnými vedlejšími účinky|foto: Fotobanka Pixabay

Kostka cukru místo léku?

V určitých situacích je tak podle Jungwirtha využití placebo efektu lepší než spoléhání se na klasickou medicínu. „Třeba když nemůžu usnout nebo mám nějaké těžko definované problémy, a přesvědčím sám sebe, že mi to pomůže, tak třeba s kostkou cukru místo prášku na spaní nemám problém, aspoň to nemá vedlejší účinky,“ doplnil chemik.

„S čím ale problém naopak mám? Když si někdo vypůjčí vědecké vysvětlení o paměti vody, aby lépe prodal svůj produkt. Vysvětlení, o kterém jasně vím, že nefunguje. To považuju za nefér,“ uzavřel Pavel Jungwirth.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.