Česko se může učit z evropských zkušeností s integrací muslimů, jen musíme chtít o problému mluvit
Jak se Evropa vyrovnala s islámem? Jaký výklad islámu je kompatibilní s evropskými liberálně demokratickými hodnotami?
Dokáží se radikální islamisté zříci svých násilných výkladů islámu? A pokud ne, budou mít možnost i nadále žít a působit v Evropě?
O těchto a mnoha dalších otázkách diskutovala Martina Kociánová se dvěma odborníky z think-tanku Evropské hodnoty - výkonným ředitelem Radkem Hokovským a jeho zástupcem Jakubem Jandou.
Pro soužití muslimů s Evropany je podle Radka Hokovského důležité nesnažit se vyznat v množtví výkladů koránu, ale požadovat po muslimské komunitě takový výklad, který bude kompatibilní s liberální demokracií.
Jakub Janda dodává, že Evropské státy musí vyžadovat, aby se muslimové zřekli radikálních výkladů třeba práva šária. Jejich pojetí by nemělo být v rozporu s tím, co demokratické společnosti přijaly. Například rovnost mužů a žen nebo tolerance k homosexuálům. Měli by o tom mluvit nejenom v televizi, ale musí to uvnitř svých komunit i prosazovat.
R. Hokovský upozorňuje na rozdíly v integraci mezi Velkou Británií a Francií. Kdy se Británie snažila uvádět do praxe tradiční koncept multikulturalismu, zatímco Francie praktikovala svůj sekulární laický přítup ke všem občanům bez ohledu na to, jakého jsou vyznání. Zajímavé je to, že jejich odlišný přístup neměl na míru integrace vliv.
Poslechněte si reportáž, co si o naší společnosti myslí muslimové, kteří žijí v Česku
Předseda ústředních muslimských obcí Hassan Alrawi v jednom rozhovoru řekl, že když se žena zahaluje, udržuje harmonii ve společnosti. To podle Jakuba Jandy nemůže být vnímáno jako tolerance k jiným názorům. Naznačuje, že pokud nejsou ženy zahalené, společnost nemůže být harmonická. Alrawi dokonce řekl, že v ideálním muslimském státě se podle práva šária za krádež sekají ruce. S tímto prohlášením se pak předseda ústředních muslimských obcí nemůže divit, že se k tomu česká společnost nestaví pozitivně, uzavírá Jakub Janda.
Většina českých politiků problém soužití s muslimy ignoruje. Pokud na této palčivé otázce chtějí získávat politické body, tak často použijí nepromyšlené výroky, které jsou podle názoru Radka Hokovského jen na efekt.
Jakub Janda dodává, že do mediálního popředí se dostávají zejména radikální výroky typu: že dojde k k islamizaci České společnosti, že přijde obrovské množství imigrantů apod. Ale to, co by ty mainstreamové strany měly říkat je, že Česko nemá problém z imigrací, protože je dlouhodobě rozvážná a umírněná. O to by lidé měli zejména vědět.
Jedním ze symbolů islámu je šátek, do kterého jsou ženy více či méně zahalené
Poslechněte si, co si o tomto symbolu myslí Radko Hokovský:
A jak vnímá šátek jedna z českých konvertitek? Prozradila nám, že je to pro ní zejména osobní věc. Nošením šátku podle ní neomezuje prostor ostatních, proto si myslí, že by tolerance společnosti měla být větší. Poslechněte si:
My máme na rozdíl od velké části evropských zemí čas na prevenci
Čeští politici by měli, podle Radka Hokovského, zejména dekonstruovat mýty o tom, že všichni muslimové chtějí zabít jinověrce. A měli by navázat kontakt s komunitou muslimů, která je v Česku poměrně malá.
My máme čas na prevenci a můžeme se učit ze zkušeností, které mají v západní Evropě.
Závěrečná rada našich odborníků
Radko Hokovský: Politici by se neměli vyhýbat tématu soužití s muslimy. Měli by si vybrat někoho, kdo bude téma otevírat a mluvit o něm ve společnosti. A hlavně, měli by si vytvořit skutečný program jak integraci zvládnout.
Jakub Janda: Ideální komunikace směrem ke společnosti by byla ta, kdyby by představitelé muslimských komunit veřejně odsuzovali radikální násilné činy, které se dějí ve jménu islámu.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.