Byla slavná víc za hranicemi než doma. Osudové ženy: Judita Čeřovská

Judita Čeřovská se narodila v dubnu 1929 v Mostě jako Judita Štěrbová. Pocházela z národnostně smíšené rodiny. Tatínek byl Čech, maminka Němka, která se nikdy nenaučila dobře česky. Judita tedy odmala přirozeně ovládala oba jazyky. Chodila do německé školy a od 12 let také na hodiny klasického zpěvu.

Češka, nebo Němka?

Vyrůstala ovšem ve složité době. „V roce 1942 byli oba její rodiče zatčeni, protože je někdo udal, že poslouchali Londýn. Sice je postupně propustili, ale maminku hned po roce 1945 zavřeli znovu právě proto, že byla Němka. Po dvou žalářích na tom nebyla psychicky dobře. Nakonec zemřela v psychiatrické léčebně v Dobřanech,“ říká hudební publicista a moderátor Miloš Skalka.

Juditu vychovávala německá babička, té se ale podařilo vystěhovat do Západního Německa, a tak Judita zůstala jenom s otcem. Pro jedny byla Češka, pro druhé Němka.

Talent od Boha

„Přestože hudbu nestudovala, dokonale ji cítila. Byla přirozený typ, který se hudbě podvolí,“ líčí Skalka. „Ve svých začátcích zpívala písně šansonového typu, přejímala je například od Edith Piaf.“ Stále se však jednalo o amatérské vystupování.

Zpívala jsem tak, jak jsem to cítila, „jak mně zobák narost“. Nehrála jsem si na nic – nikdy v životě. Nevěděli si se mnou rady, ani já se sebou. Vždycky se mě těžko někam zařazovalo.
Judita Čeřovská

Po maturitě pracovala jako cizojazyčná korespondentka v Centrotexu. Její kariéra tam ale rychle skončila, když se jí v papírech podařilo ztratit milion korun. Toho v roce 1951 využila StB, aby tehdy 22letou Juditu získala ke spolupráci.

Hvězda stoupá

V roce 1952 se v renomované advokátní kanceláři seznámila se svým budoucím manželem Vladimírem Čeřovským. Do roka byla svatba a Judita na čas vyměnila hudbu za péči o domácnost a dvě děti. K vystupování se vrátila až ve druhé polovině 50. let díky vítězství v talentové soutěži Hledáme nové zpěváky.

„Dá se říci, že tak začala nová kariéra nové Judity Čeřovské. Především si ji všiml velmi vlivný dirigent, muž, který rozhodoval o spoustě věcí – Karel Krautgartner. Díky němu její hvězda mohla stoupat. Dostala angažmá v Alhambře, začala natáčet desky, vystupovala v televizi a její kariéra se rozjela na plné obrátky,“ popisuje Miloš Skalka.

Úspěch za hranicemi

Rozjetou kariéru 30leté Judity ale zbrzdil prudký a nečekaný náraz – tragická autonehoda v říjnu 1959. „Zotavovala se z ní dva roky, ale zdravotní problémy ji trápily až do konce života,“ dodává Skalka. Publikum v Alhambře jí opět věnovalo aplaus v roce 1961. Svůj návrat na scénu pak Judita korunovala jedním ze svých největších hitů Je po dešti.

„Poté se velice úspěšně vydala na zahraniční pódia. Vystupovala především v německy mluvících zemích, hlavně v západním Berlíně, v SRN i NDR a také ve Švýcarsku. Měla obrovský úspěch. Jeden čas byla v zahraničí slavnější než u nás doma,“ popisuje publicista.

Byla schopna zpívat ve třech jazycích a všechny v jejím podání zněly naprosto dokonale.
Miloš Skalka

Rozvod a nová láska

Po srpnové okupaci v roce 1968 se Judita vydala na turné do Ruska. Obrat nastal také v jejím osobním životě, když se v roce 1974 rozvedla. „Kdyby můj muž tolik nepil, tak jsem se nikdy nerozvedla. S alkoholikem se ale žít nedá,” přiznala v jednom z pozdějších rozhovorů.

Jejím dalším životním partnerem se stal muzikant Ivan Smetáček, s jehož I. S. Jazz Ensemblem vystupovala ještě v 90. letech. „Celých 25 let se o ni Ivan nádherně staral,“ dodává Miloš Skalka. V posledních letech se ale z hudební scény nadobro stáhla. Zemřela 9. října 2001 v Praze. Bylo jí 72 let.