Byl Rudolf II. šílený? Snad... Ke konci života se úplně změnil

Rudolf II.; portrét od Egidia Sadelera 1603 (grafická sbírka Národní galerie v Paláci Kinských)

Rudolfínská doba dala (nejen) Praze osobité kouzlo. Může za to panovník Rudolf II., který se narodil před 465 lety. Proč si ale tento Habsburk vybral pro své sídlo právě Prahu a ne tradiční Vídeň?

„Praha byla v době jeho nástupu na trůn poměrně bezpečným městem,“ říká historik Ivo Purš z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. A zřejmě právě od Vídně chtěl být Rudolf zřejmě co nejdál. Třeba proto, že Říše římská v té době válčila s Turky a ti se k Vídni přibližovali…

Rudolf II. vyrůstal na dvoře svého strýce španělského krále Filipa II., kde ho vzdělávali od jeho 11 let. Důraz se kladl především na katolickou výchovu, ale jeho strýček byl také velkým milovníkem umění a mladý Rudolf tuto jeho vášeň podědil.

Filmařům nejde věřit

Určitě nejznámějším zdrojem našeho povědomí o Rudolfu II. a jeho zájmech je Werichův film Císařův pekař a Pekařův císař. Podle toho ale nebyl tento Habsburk příliš kvalitním panovníkem… Podle historika se ale jeho význam nedá tak zlehčovat, jak film naznačuje. Natočený byl totiž podle tehdejšího pohledu na historii, který byl značně poplatný totalitnímu režimu.

Ke konci života trpěl depresemi

Na sklonku života Rudolfovu vládu poznamenala duševní choroba, kterou zřejmě zdědil po své prababičce Janě Kastilské řečené Šílené. Stavy deprese se u něj stále častěji střídaly se záchvaty zuřivosti. Dokonce se několikrát pokusil o sebevraždu. Jeho dvůr i vliv se začaly rozpadat a k vládě se přihlásili jeho příbuzní.

Své „državy“ postupně ztrácel, až nakonec přišel i o českou korunu (v roce 1610). Bylo to jen dva roky před smrtí. Zemřel sice s titulem císaře Svaté říše římské, ale už bez faktické moci.