Kouzelné zrcadlo Rudolfa II. existuje!

Kouzelnou moc zrcadla můžeme s klidným svědomím v říši legend ponechat. Ovšem černé zrcadlo na pražském dvoře císař Rudolf II. opravdu měl a skutečně mu jej přivezli zmiňovaní šarlatáni z Londýna.

Legenda říká, že císař v zrcadle uviděl bratra Matyáše, jak proti němu v Rakousku kuje pikle. Ve skutečnosti císaře pravděpodobně zrcadlo zklamalo, protože záhy putovalo pryč. Dodnes je možné jej spatřit v Britském muzeu.

„Já jsem si také dlouho myslel, že to je celé jen legenda, a to až do doby, než jsem to zrcadlo na vlastní oči spatřil v Britském muzeu v Londýně. Rudolfovo zrcadlo tam je vystavené od roku 1966 s podrobným popisem,“ uvedl v Meteoru archeolog Antonín Přichystal z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Sklo ze sopečného popela

Dokonce je znám přesný původ zrcadla. Do Evropy se dostalo v 16. století po dobytí Mexika a původně patřilo Aztékům. Zhotoveno je ze sopečného skla, kterému se říká obsidián. Název pochází od jména římského občana Obsia, který podle záznamu v knize Plinia staršího tento materiál přivezl do Říma z Etiopie.

Použití obsidiánu je doloženo už od pravěku. Známá je například lokalita v dnešním Turecku. Odtamtud pocházejí menší zrcadélka o velikosti do 5 cm. „Mnohem větší se ale dělala ve střední Americe. Právě jedno takové v Londýně zakoupil John Dee,“ řekl Antonín Přichystal.

Konkrétně „císařovo“ černé zrcadlo je podle Antonína Přichystala kruhového tvaru, má jedno menší držadlo na okraji a není ozdobeno žádným rámem, jeho průměr dosahuje 18 cm.

Jak se v pravěku vyrábělo sopečné zrcadlo

Princip byl podobný, jakým se vyráběly kamenné sekery. „To je dlouhodobé broušení trochu tvrdším materiálem, třeba křemenným pískem, na závěr se to potom dohlazovalo kůží,“ vysvětlil Antonín Přichystal.

Obsidián se v pravěku používal podobně jako pazourek, oproti kterému disponoval mnohem ostřejšími hranami. „Využíval se tedy zřejmě pro chirurgické a kosmetické účely. Existuje analogie z dnešní doby z oblastí ostrovů v Indické oceánu. Tam se donedávna obsidiánové předměty používaly například k ořezávání nehtů, holení, tetování i k chirurgickým operacím,“ dodal archeolog.

Odkud pochází český obsidián?

Obsidiánové předměty nalézáme i v lokalitách v Německu nebo v Čechách a na Moravě, odkud ale nepocházejí. „Obsidián je rychle ztuhlá kyselá láva. Takové horniny známe na hranici jihovýchodního Slovenska a severovýchodního Maďarska, další zdroje pak leží ve Středozemním moři,“ dodal Přichystal.

Brněnští vědci za pomoci moderních metod s využitím laserových a rentgenových paprsků zkoumali, kde je zdroj českých a moravských obsidiánů, a našli jej skutečně na Slovensku a v Maďarsku.