Brežněv věřil, že Dubček zastaví demokratické reformy. To byla poslední kapka, vysvětluje historik Stehlík důvody k sovětské invazi

Důvod, proč sovětští vojáci do Československa vtrhli, je podle historiků objasněný. „Sovětský svaz a státy tehdejšího východního bloku si nechtěly připustit, že by v jejich satelitech došlo k jakémukoliv zpochybnění velmocenského, imperiálního postavení,“ vysvětluje historik Stehlík.

Čtěte také

Lubomír Kopeček: Komunistický převrat v únoru 1948 má kořeny už v době Mnichova. Důvěra v Západ byla zničena

Roli v tom podle něj také hrála skutečnost, že se Československo nacházelo „bezprostředně na hranici se ‚zlým‘ Západem.“ Politické vedení v Německé demokratické republice či v Polsku tak nabylo dojmu, že by se události Pražského jara mohly přenést i do jejich zemí. „Tlačili proto Brežněva, aby ten proces v Československu zastavil,“ dává do kontextu Stehlík.

Poslední kapka

Okamžikem, který invazi spustil, bylo podle historika nedorozumění. „Když se na přelomu července a srpna jednalo v Čierné nad Tisou, čemuž se přezdívá ‚vagónové jednání‘, kde seděl Dubček s Brežněvem na čtyři oči, tak obě strany odešly s tím, že si porozuměly. Dubček hrál zdržovací taktiku, že čeká na zářijový sjezd strany, který potvrdí jeho pozici, zatímco Brežněv odešel s tím, že Dubček slíbil změny.“

Tehdejší generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Leonid Brežněv po Alexanderovi Dubčekovi požadoval personální obměny na významných postech, znovuzavedení cenzury a „zastavení všech aktivit, jako je obnovování sociální demokracie.“ K tomu ovšem nedošlo ani dva týdny po červencovém setkání.

Čtěte také

Na černé listině aneb Příběh kazatele a filmové hvězdy

„Dvakrát dochází k telefonátům z Krymu, kdy Brežněv volá Dubčekovi a neustále se ho ptá: ‚kdy naplníš, co jsi slíbil?‘ A Dubček řekl: ‚musím se poradit se soudruhy. Je to složité a kolektivní rozhodnutí‘,“ popisuje Stehlík.

V ten okamžik došla generálnímu tajemníkovi SSSR trpělivost. „Ostatní státy se bály, že před připravovaným sjezdem dojde k potvrzení reformistů a oslabení konzervativců,“ upřesňuje historik. Reakce tak na sebe nenechala dlouho čekat a vojska Varšavské smlouvy do Československa dorazila od jednání v Čierné nad Tisou za méně než měsíc.

Překvapení z invaze

Českoslovenští politici po jednání Dubčeka s Brežněvem nepředpokládali, že by situace mohla natolik eskalovat. „Bezprostředně po Čierné se všichni sešli v Bratislavě, kde panovala zdánlivě uvolněná atmosféra,“ poznamenává expert.

Poslanec Národního shromáždění ČSSR František Kriegel nicméně tehdy hovořil s novináři a poznamenal: „ani nevíte, jak tenká je nitka, na které visí Damoklův meč,“ popisuje Stehlík. „Někteří možná cítili velké nebezpečí, ale většina z nich si nedovedla představit, že by došlo k něčemu tak radikálnímu, jako je přímá invaze vojsk,“ uzavírá historik.