Blanka Mazalová: Hanácké šperke

Hanákům se často vyčítá obžerství. I když to odmítají, usvědčuje je lidová a pololidová slovesnost. Jedna z písniček zachycuje obědvajícího Hanáka: „Sedna sobě za stul, dobře nakládá, maso, bochte, zeli, až jož ustává. Pije i pivo hojnosti, pak popóšti pas v tichosti, ščóká a pravi: Néni to k zdravi?“

A když se po vydatném obědě prospal, kázal ženě, aby mu dala „hobičko, po hobince kořalke, k tomu s pernikem šklobanke“ a odebrala se s ním na seno. Ano, ano, milování a hodování na Hané jdou ruku v ruce.

A protože už jste si jednou s hanáčtinou vyzkoušeli malý rozhlasový kvíz, zkusíme to ještě jednou. Víte, kam si dává hanácká hospodydě „šperke“? K čemu slouží „krmník“? A co Hanáci dělali s „hozenym“?

Čtěte také

Odpovím za chvíli. Zatím připomenu perlou mezi písněmi o jedlících. Známou písničku Za horama svitá. V jedné ze slok se zpívá: „Slébila mně Manda: Joro přendi k nám, zabile zme vepřa, jako te seš sám. Jeleta a jitrnice, veleky jak nohavice, Joro, přendi k nám, já ti taky dám.“

Tady zabíjačkové pochutiny posloužily jako návnada pro netečného milovníka. A u zabíjačky zůstaneme kvůli dnešnímu jazykovému kvízu. Šperke si Hanačky nedávaly ani na krk ani jako pearcing nezdobily okaté či intimní části těla. Šperke je totiž hanácké pojmenování zabíjačky, konkrétně výslužky ze zabíjačkových dobrot.

Krmník není zásobárnou pro zvířata, ale místní název pro fajnově vykrmeného pašíka, tak akorát na zabíjačku. No a hozeny nebylo součástí oblíbených hanáckých sportovních disciplín ale nekorunovaný král každé pořádné zabíjačky. Uzené maso.

Na závěr neodolám ještě jednomu písňovému spojení milování a hodování. Na Hané se zpívá, že „máme klosty panimáme, potajó jich lóbáváme, každé deň jich ospáváme, žádné z nás jich nešedi“. A vy už určitě po dnešní malé lekci hanáčtiny víte, co Hanák poetickým slůvkem ospávat, tedy uspávat, doopravdy myslí.