Bio a eko je marketingový příběh. Je to nástroj, kterým lze prodat dráž, říká zemědělský analytik Petr Havel
V přechozích dílech jsme mluvili o tom, jak je na tom naše zemědělství, jak moc ničíme půdu, a že jsme ji už dávno přestali vnímat jako dárkyni života. To, jak bude vypadat naše krajina, jak se budeme chovat ke zvířatům a jestli na našich polích bude ještě někdy něco růst, ovlivňuje však každý z nás. I když žijeme v paneláku. Nevěříte?
Hosty závěrečného dílu mini cyklu o zemědělské půdě byli i tentokrát agrární analytik Petr Havel a farmář a předseda Aliance pro energetickou soběstačnost Pavel Šich.
Když se potraviny stanou tématem, tak si lidi nebudou kupovat odpadky
Martina: Ráda bych se vrátila k otázce, kudy z toho ven. Vy jste pojmenovali, kde nás tlačí bota, ale jakým způsobem si boty ušít lépe? Co může dělat každý jeden z nás, co mohou dělat hejtmani, starostové obcí?
Petr Havel: Neměli bychom si lhát. Teď média rozebírají výzkum nějaké agentury, která tvrdí, že Češi preferují kvalitu a české potraviny. Není to prostě pravda. My něco jiného děláme a něco jiného říkáme. Pokud nebudeme poctiví sami k sobě, tak nám ani dotace, ani hejtmani, ani poctiví zemědělci, ani supermarkety nepomohou. Musíme začít sami u sebe.
Pavel Šich: Já si myslím, že to nejvíc ovlivníme u nákupního košíku. Máme sice rádi české potraviny, ale pak si tam hodíme něco v akci. Tím likvidujeme tu kvalitní výrobu. Neznamená to automaticky, že co je české je kvalitní a co polské nekvalitní. Musíme si pečlivě vybírat třeba podle obsahu masa nebo dalšího složení. Ty nekvalitní výrobce, kteří to šidí (dávají třeba palmový olej), bychom měli z trhu eliminovat.
Pavel Šich: Měli bychom donutit výrobce k tomu, aby se jim vyplatilo vyrábět kvalitně.
Martina: Není to tak, že bychom měli hledat také přirozenost? A tudíž, když dělám sýr, tak by měl být z mléka?
Pavel Šich: Určitě. Potravina by se měla stát tématem. Ve Francii a Itálii to tak je. Tyto národy si dokáží o potravinách povídat hodiny. Uvědomují si ohromný zdravotní vliv potraviny na lidské tělo. Náš život ovlivňují tři faktory. To co jíme, jak se pohybujeme a v jakém rozpoložení a stresu žijeme. Když se potraviny stanou tématem, tak si lidi nebudou kupovat odpadky.
Bio a eko je marketingový příběh. Je to nástroj, jak prodat za více peněz
Martina: Vy jste, pane Šichu, mluvil trochu nesouhlasně o eko a biofarmách. Proč?
Pavel Šich: Není to o ekologických farmářích, ale o tom institutu jako takovém. Jsme svázaní byrokracií. Za rok a půl jsme měli na naší farmě 12 hloubkových kontrol a nebyly to kontroly přátelské. A ty parametry bio a eko svazují farmáře něčím, s čím třeba nemusím úplně souhlasit.
Třeba přehnané hlídání geneticky upraveného a neupraveného krmiva pro dobytek. Já si myslím, že víc bio a eko je, když krávu nakrmím na pastvě a vedle v sýrárně vyrobím sýr. Určitě pro mě není bio a eko, když krávě sice nedám geneticky modifikovanou siláž, ale mléko se zpracuje 200 km daleko v průmyslové mlékárně a dá se na to nálepka bio. Tento princip mi není blízký.
Není to o tom, že někdo vymyslí pravidla a pak trestá. Úředníci, až na výjimky, v ČR farmářům nepomáhají, ale trestají. Takže mám problém s institucí jako takovou. Jinak absolutně podporuji farmáře, kteří to dělají srdcem.
Petr Havel: Já bych řekl, že bio a eko je marketingový příběh. Je to nástroj jak prodat za více peněz. Je to další rozměr toho, kdy si máme přestat si lhát.
Pavel Šich: Já chápu, že institut funguje pro ochranu spotřebitele. Ale další úskalí je, že za to, že se chovám bio a eko, tak dostávám odměnu. To je opět téma dotací. Chápu dotaci tam, kde mám sníženou produkci. Ale například to nechápu v případě, že zemědělci u hranic, kde jsou obrovské louky, dostávají neuvěřitelné dotace za to, že ty louky sekají bez užitku. Jenom za údržbu krajiny.
Přizpůsobení se potřebám dobytka je nejvíce prospěšné krajině. Protože příroda žije v symbióze
Martina: Ve Švýcarsku se smí louky kosit, až když odkvetou, zatímco u nás se louky kosí do určitého data. Kdo ho stanovuje?
Petr Havel: Bohužel naši úředníci. Často si myslíme, že to stanovila EU a nadáváme, ale obvyklý princip je, že Evropa dá mantinely, ale jak my si tady ty mantinely uděláme, to je na nás. Nelze všechno házet na Brusel.
Co se týká toho sečení, tak tady léta pár osvícených lidí říká, že se to nedá nařídit od stolu. Že každý rok je jiný.
Martina: Přesto to u nás nařízené je a za přesné sečení jsou odměny. Entomologové hlásí, že jsme za tu dobu přišli nevratně o některé druhy hmyzu a botanici oplakávají rostliny.
Pavel Šich: Já mám hlavně problém, že pastvina nebo louka byla prioritně určená pro pasení zvířete. Ve Švýcarsku hospodář kosí a seče louku tak, aby to bylo pro jeho dobytek přínosné.
Paradoxně přizpůsobení se potřebám dobytka je nejvíce prospěšné krajině. Bylinkám i kvetoucím polním kytkám. Protože příroda žije v symbióze.
Za to, jak se u nás dotace využívají, můžeme my sami
Petr Havel: Dotace na trvalé travní porosty se teď naštěstí velice snížily a je tam povinnost mít na louce nějaká zvířata.
Pavel Šich: Není to o tom, že to všichni dělají špatně. Ale když si někdo koupil zemědělskou půdu od pozemkového fondu za pár korun, jen ji posekal a dostal dotace, tak mu ty jeho pozemky zaplatil stát a nepřinesly žádný užitek. Chápu, když by potřeboval pole a louku, protože má 30 krav.
Petr Havel: Ve finále je to tak, že celé rozsáhlé území asi 20 tisíc hektarů koupil podnikatel, který nemá se zemědělstvím nic společného.
Pavel Šich: S pozemkovým fondem a nákupem zemědělské půdy se hodně spekulovalo. Znám příběh nezemědělce, který skoupil pozemky, najal si zemědělce, on mu je posekal, a on přišel k obrovským penězům. Ty peníze z dotací se k zemědělcům nedostaly.
Petr Havel: Co se týká dotací, tak tady padlo Rakousko a Švýcarsko. Ale i oni dostávají obrovské dotace. Za to, jak se u nás využívají, můžeme my sami. Ne dotace jako takové.
Zemědělství dotuje celý svět, my nemůžeme být výjimkou
Kdyby se splnilo přání ultraliberálů, aby v zemědělství nebyly dotace vůbec, tak bychom byli úplně v háji, protože dotuje celý svět. Mimochodem nečlenské země EU Norsko a Švýcarsko dotují víc než EU. Dotuje celý svět. Chvilku nedotoval Nový Zéland, ale už se k tomu vrátil. Takže bez dotací to nejde.
Pavel Šich: Já nejsem úplný odpůrce, ale problém je ta nerovnováha, to přerozdělení. I my čerpáme plošnou dotaci na půdu. Ale půda není moje, takže já celou dotaci předám majiteli pozemků.
Naše krajina je žlutá jako řepka olejka. Dotace jsou totiž ohromným podílem směřované na energetické plodiny
Práce s dotací by neměla být tak monotypická. Jak vypadá naše krajina? Je to žlutá řepka olejka. V Evropě to tak není. Kam směřuje dotační politika, je problém lobbismu. Obrovský vliv na dotace měla a má agrární komora.
Ty dotace byly opravdu ohromným podílem směřované na rostlinnou výrobu, zejména na energetické plodiny a živočišná výroba byla potlačovaná. Proto jakékoli zaměření dotace a profitability ovlivňuje to, co ten zemědělec bude dělat.
Děláme nejen to, co je výhodné, ale i to, co je jednoduché
Já neříkám, že zemědělci jsou zlí. Oni dělají to, co je pro ně výhodné a aby se uživili. A když se lobbistické skupiny zaměří nějakým směrem, tak se tam zaměří většina zemědělců.
Petr Havel: Nejen to, co je výhodné a také to, co je jednoduché. To je obrovský problém českého zemědělství. My máme velmi malou přidanou hodnotu. Uděláme nejjednodušší možnou produkci, ani to nezhodnotíme, jen prodáme pšenici nebo někam odvezeme maso.
A vůbec se nesnažíme o další zpracování. A přitom je to důležité i pro tu prvovýrobu. V okamžiku, kdy si zemědělec vezme část z té přidané hodnoty, nemusí být tak závislý. Zisk zůstane u něj.
Petr Havel: My jsme zaměřili dotace na jednoduchou výrobu a to je špatné.
Procedura, jak vyrobit potravinu, je natolik byrokraticky složitá, že odradí většinu zemědělců
Martina: Pokud bych se chtěla pustit do nového zemědělského projektu, tak to neudělám, protože mi to přijde složité. Nemělo by základním pojmem v zemědělství být zjednodušování?
Pavel Šich: Máte pravdu. My tím procházíme poslední tři roky, kdy jsme se zaměřili na druhotné zpracování výroby. Dva roky stavíme sýrárnu. V Čechách je to neskutečně složité. Mí přátele ze Švýcarska a Itálie říkají, že by to, co musíme my, nikdy nepodstoupili.
Ta procedura, jak vyrobit potravinu a dostat ji do distribuce, je dlouhý nákladný běh s nejistým výsledkem. Odradí většinu soukromých farmářů a já je absolutně chápu, že do toho nejdou.
Petr Havel: Do druhotného zpracování nejdou ani velké podniky. Ve světě fungují družstva, kdy se dobrovolně spojí lidé, aby byli silnější a pomáhali si. Ta družstva pak expandují, a to nejen ve zpracování, ale mají i své obchody, vlastní banky. Nezastaví se jen na tom, aby vyprodukovaly primární zemědělskou surovinu, ale jdou dál.
Pavel Šich: Je to limitované i legislativou, například faremní prodej ze dvora. Tam je limit, kolik můžu přímo prodat. Kdyby to bylo víc, už spadám pod jiný zákon, který je složitější. Nicméně i ten faremní prodej ze dvora je velmi složitý.
Prioritou tamního farmáře je vytvořit kvalitní produkt a organizace za něj vyřizuje všechny úřady
Já se teď potýkám s takzvaným Haccp (sestavení kritických bodů při výrobě potraviny). Je to velmi složitý materiál a tak jsem hledal, kdo mi s tím pomůže. Ale protože náš systém na farmě je spíš alpského stylu, tak jsem psal do Itálie, jak mají Haccp zpracovaný. Říkali, že žádný nepíší, protože za ně to dělá organizace.
Prioritou tamního farmáře je vytvořit kvalitní produkt a organizace za něj vyřizuje všechny úřady. Včetně vyplňování legislativních povinností a dokonce mu centrálním nákupem zajišťuje produkty a komodity potřebné při výrobě. Kdežto já si musím všechno obstarat.
Bakterie a enzymy ve Švýcarsku, formy v Německu, kotle ve Slovinsku. Do toho vstupuje kurzový rozdíl eura vůči koruně. Všechny Haccp si píšu sám. Není tady nikdo, kdo by mi poradil.
Farmář v zahraničí má mnohem snazší přístup k výrobě a také má menší legislativní omezení. Výrobna v Evropě není tak technologicky složitá, ať už se jedná o čistící zóny, o čistou a špinavou šatnu atd., jako ta česká.
Já když dělám naši výrobnu, tak je neskutečně nákladná. Musím všechno objevovat a dělat sám. A ještě se musím pokusit o to, aby ten výsledný produkt byl levnější než ten zahraniční.
Martina: Po té, co vás poslouchám, začínám se přiklánět k individuální soběstačnosti. Protože když si něco vypěstuju na svém pozemku, tak nic z toho nemusím řešit.
Petr Havel: No nemyslete si. Když budete mít jeden kus většího hospodářského zvířete, tak musí mít ušní známku, jste v evidenci, musíte vykazovat, chodí vám kontroly. Chodí různé ekologické organizace, jestli něco netýráte, jestli něco nehnojíte.
Výrobce ovlivní hlavně chování spotřebitele
Martina: Pořad se jmenuje Kupředu do minulosti. Asi v málo čem si můžeme brát tolik starých zkušeností jako právě v zemědělství. Řekněte, co byste teď posluchačům poradili.
Pavel Šich: Já bych doporučil, ať se začnou porozhlížet po regionálních farmářích a jejich produktech. A aby se o té disciplíně něco naučili. Měli by požadovat po farmáři, aby jim dokázal vyrobit kvalitní potravinu. A farmář ji začne vyrábět až ve chvíli, kdy to bude požadovat spotřebitel.
Když bude laxní a koupí si například vepřové, které bylo naočkované antibiotiky, tak ten farmář nebude dělat změnu. Důležité je chováním spotřebitele ovlivnit výrobce.
Petr Havel: Budujte se svými zemědělci vztahy. Tím se vzájemně poznáte, něco se o tom dozvíte. Nevěřte spasitelům, kteří na vás každý den z médií chrlí zaručené recepty pro vaše zdraví a štěstí. Nic neplatí stoprocentně.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
