Beneš
Příjmení Beneš vznikalo nejčastěji z první části rodného jména Benedikt nebo Benjamin, možná i Benno (což byl patron Míšně); u Židů bylo příjmení Beneš dáváno do souvislosti i s rodným jménem Baruch. V hanáckém nářečí máme apelativum beneš ve významu „malá buchta, druh koláče“. V tomto případě by šlo asi o příjmení podle povolání nebo podle oblíbeného jídla. Příjmení Beneš je u nás časté, v současnosti jej nosí 19 350 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983, s. 43; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 11; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 21; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 19; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 26; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 64
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
