Beneš
Příjmení Beneš vznikalo nejčastěji z první části rodného jména Benedikt nebo Benjamin, možná i Benno (což byl patron Míšně); u Židů bylo příjmení Beneš dáváno do souvislosti i s rodným jménem Baruch. V hanáckém nářečí máme apelativum beneš ve významu „malá buchta, druh koláče“. V tomto případě by šlo asi o příjmení podle povolání nebo podle oblíbeného jídla. Příjmení Beneš je u nás časté, v současnosti jej nosí 19 350 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983, s. 43; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 11; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 21; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 19; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 26; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 64
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
