Běhání mi změnilo život, přiznává spisovatelka a blogerka Zuzana Součková

„Narodila jsem se spíš jako intelektuálka – ráda jsem si četla a samu sebe jsem viděla spíš se sklenkou vína někde v kavárně, jak sedím a vedu intelektuální řeči,“ vzpomíná v Hostu do domu žena, která se sportem začala v době, kdy mnozí naopak končí. „Běhat jsem začala až potom, co děti odešly z domu. Dnes vím, že jsem to měla udělat dřív – změnilo mi to život,“ říká blogerka, spisovatelka a běžkyně Zuzana Součková.

Běh jako manželská terapie

Zuzana Součková a Martina Kociánová na startovní čáře Hosta do domu|foto: Adam Kebrt,Český rozhlas

„Začátky nebyly žádná sláva. Střídala jsem chůzi – běh, chůzi – běh, přičemž dech jsem měla ještě u plotu, i když už jsem byla někde za rohem. Ale nevím proč, nějak jsem se rozběhla,“ hodnotí s nadhledem své běžecké začátky. V začátcích ji podpořil manžel, který byl na rozdíl od ní vždycky sportovně založený. „V době, kdy jsem hodně závodila, jsme spolu trávili téměř každý víkend někde na závodech po republice. Naše manželství to upevnilo. Zjistili jsme, že spolu dokážeme vydržet, zabavit se a nemáme už ani důvod se hádat,“ pochvaluje si Zuzana Součková.

Nejhorší počasí je za oknem

„Když něco začnu dělat, tak to dělám naplno a možná se mi to stane i závislostí. A bylo to tak i s běháním,“ připouští autorka úspěšných knih Když se dáma rozběhne nebo Deník běžkyně. Dneska už ví, že možná víc než samotný běh ji naplňuje pobyt venku. „Vždycky říkám, že nejhorší počasí je za oknem, kdy se vám chce zůstat doma pod dekou. Ale něco mě nutí, možná nějaká ta závislost, a nakonec venku zjistím, že je krásně za každého počasí,“ usmívá se Zuzana Součková.

Je běžecké umění víc v nohách, nebo v hlavě? Jak se jí běželo na půlmaratonu v americkém San Franciscu mezi třiceti tisíci dalšími běžci? A o čem jsou její knihy? Také o tom mluvila v dopoledním vysílání Dvojky s Martinou Kociánovou blogerka Zuzana Součková.