Adam: začínat od Adama
Začínat od Adama znamená vyprávět od prvopočátku. Genesis, První kniha Mojžíšova líčí, jak Bůh pět dní tvořil svět, a když už měl skoro hotovo, šestého dne stvořil prvního člověka, Adama. To ho zmohlo natolik, že sedmého dne odpočíval, a tak i my máme neděli.
Když se Adam v ráji nudil a cítil se osamělý, stvořil mu Bůh partnerku Evu. A tak měl Adam po osamění, po nudě, ale zanedlouho i po pohodlném životě v ráji.
Zvědavá a neposlušná Eva naletěla na ponoukání ďábla v hadí podobě a tak dlouho do Adama hučela, až společně s ní ochutnal ovoce ze zakázaného stromu. A museli z ráje pryč, na Zem, rodit děti v bolestech a dobývat svůj chléb v potu tváře.
Posvátná stopa na Adamově hoře
Pokud chcete navštívit místo, kam Adam po vyhnání z ráje sestoupil na Zemi, musíte se vydat na Srí Lanku a vystoupat na Adamovu horu. Tam ve výšce skoro dva a půl tisíce metrů najdete obrovskou šlápotu – tu tam prý udělal Adam při doskoku.
Podle jiných legend to byl Buddha, Šiva či svatý Tomáš. Proto se hoře také říká Srí Pada, tedy posvátná stopa.
Staré egyptské či mezopotamské báje ovšem stvoření světa líčí docela jinak.
Akkadský mýtus „Enúma eliš“ vypráví:
„Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána,
tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
své vody smísili dohromady.“
Tím vzniklo několik generací bohů a ti po čase mezi sebou začali válčit. Při hrozné řeži, ve které se střetlo Tiámatino vojsko s vojskem boha Marduka, byla pramatka poražena. Marduk ji zabil a rozsekl vejpůl. Z jedné půlky stvořil nebe a nebeská tělesa, z druhé poloviny Zemi.
Pak se rozhodl: „Chci stvořit kosti a maso a zachytit krev žilami, chci stvořit živou bytost a nazvat ji člověk.“
A tak otevřel žíly Kinguovi, vůdci poraženého Tiámatina vojska, a z jeho krve stvořil člověka. Tak vznikl svět a nakonec člověk, aby sloužil a klaněl se bohům.
Stvoření světa podle Egypťanů
„Tma panovala od věků do věků a ve tmě se převalovaly vlny pravodstva bez cíle a bez účelu. Po čase, jehož začátku nedohlédneš, vynořil se z pravodstva zářící bůh Ré. Podobal se brouku skarabeovi, který dává život sám sobě.“
Ré ale neměl komu vládnout, proto stvořil ze svých slin boha vzduchu Sova a bohyni vlhkosti Tefnet. Jim se narodily děti: bůh země Geb, bohyně nebe Nút a tak dál. Jednou z Réova oka skanula slza a z ní vznikl člověk, a proto v sobě nese její třpyt. „Réova slza se skrývá a jiskří v lidské touze, plane ve smělých lidských činech a hoří v lidské lásce.“
V bájích o stvoření světa je vždy voda
I v jedné staré srbské báji, jak ji zapsal Karel Jaromír Erben:
Na počátku prý nebylo nic než Bůh, a ten spal. Když se probudil, stvořil svým pohledem hvězdy, a pak se je vydal omrknout. „Šel pořád, ale nikde neviděl kraje ani konce. Konečně přišel také k naší zemi a byl už velmi unaven; pot se mu s čela hrnul. A jedna kapka toho potu padla také na zem, oživila se a hle, to byl první člověk!“
Také izraelská báje o stvoření světa začíná u H2O:
„Na počátku všeho byl Jahve, veliký a jediný izraelský bůh. Jeho duch se vznášel nad vodami.“ Poté, co Jahve stvořil svým slovem celý svět, rozhodl se stvořit člověka, bytost, která by se mu podobala. Vlastníma rukama ho uplácal z hlíny a dal mu jméno Adam, tedy „z hlíny uhnětený“
Související
-
Proč se říká „jablko sváru“?
Příčina vážné neshody či nepřátelství. V řeckých bájí se o jablko pro tu nejkrásnější přely bohyně Héra, Athéna a Afrodita. Rozsoudil je pozemšťan Paris.
