Adam Černý: Vítězství Emmanuela Macrona si zaslouží respekt. Přesto výsledky ukazují, jak nespokojení Francouzi jsou

Emmanuel Macron stojí v čele Francie od roku 2017. Letošní vítězství je ale svým způsobem významnější než to předcházející. „Od roku 2002 totiž vždycky vyhrávali noví uchazeči. Žádný ze stávajících prezidentů svůj post neobhájil. Podařilo se to až po 20 letech Emmanuelu Macronovi. Jde tedy nepochybně o výsledek, který si zaslouží respekt,“ hodnotí v pořadu Jak to vidí... zahraničněpolitický komentátor Adam Černý.

„Na druhé straně ale nelze přehlédnout, že rozdíl mezi ním a jeho vyzyvatelkou Marine Le Penovou, která se s ním střetla už před pěti lety, je zase výrazně nižší. I když stále je mnohem citelnější, než si možná Marine Le Penová původně přála.“

Logika hlasování

Přesto Marine Le Penová získala od voličů téměř o 10 % hlasů více než před pěti lety. Mohou tyto hlasy znamenat, jak tvrdí sama Marine Le Penová, že chtějí Francouzi změnu? „To je sice pravda,“ přitakává Adam Černý, „ale není úplně zřejmé, jestli tou změnou má být zrovna ona.“

Čtěte také

Paulína Tabery: Francouzi volí jako Češi. Co rozhoduje o vítězi prezidentských voleb?

Logika dvoukolového hlasování je totiž taková, že v prvním kole si voliči vybírají toho, kdo se jim líbí. „Ve druhém kole ale převažuje rozhodování podle toho, kdo je lidem nesympatický. Je to tedy svým způsobem negativní volba. A to platí pro oba dva finalisty.“

„Hlasy, která dostala Marine Le Penová, nejsou jen hlasy pro ni. Je tam velká část proti Macronovi. A stejně tak ne všichni, kteří hodili hlas jemu, s ním musejí souhlasit. Mohou tím pouze dávat najevo odpor vůči Le Penové. Takže výsledky rozhodně není možné číst úplně černobílý způsobem.“

Nespokojený lid

V potaz je třeba brát ale i na Francii nebývale velký počet absencí. Na 28 % lidí vůbec nevolilo, nebo vhodilo bílý lístek. „To je určitě významný faktor. Ostatně mnoho lidí se obávalo, že pokud by byla absence větší, prospělo by to více Marine Le Penové. V každém případě ale relativně vysoký počet absencí hovoří o tom, že si lidé nedokážou vybrat. A jde vlastně o výraz nespokojenosti ve společnosti.“

Podle Adama Černého tedy bude zajímavé sledovat, jak si s rozpolcenou Francií Emmanuel Macron poradí. „Po volebním vítězství totiž vždycky přichází otázka, jak vítěz s výhrou naloží. A tady tu definitivní odpověď dostaneme až v červnu, kdy budou volby do Národního shromáždění. Teprve tam se rozhodne, zda nově zvolený prezident bude mít oporu v Národním shromáždění, nebo bude přinucen k takzvané kohabitaci. Tedy že se proti němu postaví většina z jiného politického tábora, vedeného třeba i Marine Le Penovou.“