Adam Černý

Náhorní Karabach zažívá novou kapitolu letitého dramatu. Nyní se však zdá, že se Ázerbájdžán, ekonomicky a vojensky silnější než Arménie, rozhodl prosadit svou.

Když se v 50. letech chystal politický proces s Rudolfem Slánským, dal se jeho politický pád tušit ze sesazení z místa generálního tajemníka vládnoucí strany.

Zpráva o chystaném setkání ruského a severokorejského prezidenta nepostrádala prvek překvapení. Pozdvižení budil už fakt, že Kim Čong-un svěří svůj osud obrněnému vlaku.

Radost z výhry někdy nemívá dlouhé trvání. Když volební komise v africkém Gabonu prohlásila vítězem voleb dosavadního prezidenta Alího Bongu, přihlásila se ke slovu armáda.

Země, které si přály, aby si uskupení známé pod zkratkou BRICS dodalo do názvu ještě další písmena, musí být spokojeny. Jak by asi nová zkratka mohla vypadat, není známo.

Nejsnáze se hledají spojenci proti společným hrozbám. Takto se před více než desítkou let sdružily země, které měly výhrady vůči dominanci Západu v čele s USA.

Vojenský puč v Nigeru měl na první pohled bizarní parametry. Když se velitel prezidentské gardy domákl, že jej chce hlava státu vystřídat, raději se sám chopil moci.

Podle průzkumů stoupla podpora pravicové Alternativy pro Německo na dvojnásobek. „Strana se čím dál víc radikalizuje,“ říká komentátor Adam Černý. Moderuje Zita Senková.

Projekt Nové hedvábné stezky pojala Čína jako strategický nástroj, jak navázat či rozšiřovat a posilovat hospodářská spojení s řadou zemí ve světě. 

V zemi, kde funguje veřejná kontrola moci, by odchod ministra zahraničí byl důležitou, ale jen provozní záležitostí. V dnešní Číně však představuje výjimečný případ.