„A v Olympicu jsem byl, dokud tys mě nevyhodil.“ Otevřený rozhovor Josefa Laufera s F. R. Čechem

František Ringo Čech: Pepo, pamatuješ si vůbec ještě na svoje mládí?

Josef Laufer: To je právě to, proč jsem napsal knížku povídek. Původně po mně chtěli, abych psal o sobě, o svém mládí, o původu, o tom všem. A já jsem říkal: „Víte, co já nemám rád? Pomníky zaživa.“ To já neumím. Protože buď si na to nevzpomenu, nebo si vzpomenu a přikrášlím to. Dneska už člověk ty věci stejně vidí jinak. Když jsem byl na vojně, tak jsem všem chtěl dát přes držku. A když jsem se vrátil, tak všichni byli kamarádi. Pámbů nám dal to, že na to zlý zapomínáme a to pěkný zůstává.

František Ringo Čech: Chceš snad říct, že tvoje mládí bylo zlý? Tak nám o něm něco řekni!

Josef Laufer: Já si pamatuju svojí první křivdu. Byl jsem ještě malý dítě, když bombardovali Londýn a evakuovali děti do klášterů. A protože jsem byl hyperaktivní, tak jsem v noci zlobil. A ty jeptišky byly tak zlý, že ostatním dětem rozdaly balíček, co jsem dostal od rodičů.

František Ringo Čech: Jak ses proboha jako dítě octnul v Londýně?

Josef Laufer: Tatínek byl v občanské válce ve Španělsku jako lékař- interbrigadista. A když prohráli, tak byli všichni interbrigadisti internováni v táborech ve Francii. Mezitím se ale můj otec v nemocnici seznámil s mojí mámou, která byla Španělka. Z obrovského statku. Vzali se a mě počali. A právě v tom roce 1939 se maminka snažila tátu najít. V osmém měsíci stopovaly s kamarádkou přes Pyreneje. Dostaly se až do Sables d’Ollone u La Rochelle, kde obě svoje manžele našly. A tam v místním klášteře jsem se narodil.

Čtěte také

No a potom se ty interbrigadisti různě selektovali. Někteří jeli do Moskvy nebo do USA a otec byl pozván, aby přes Červený kříž začal pracovat v Anglii. Dělal tam u RAF, sešíval piloty. A tam se narodil bratr a tam jsme taky vyrůstali. Bratr tam pak v roce 1968 zpátky zdrhnul. Protože se tam narodil a měl to občanství.

František Ringo Čech: A kdy jste se dostali do Čech?

Josef Laufer: Na podzim 1947. Otec zjistil, že tady už nikdo z jeho židovské rodiny nežije, tak se chtěl vrátit do Anglie. A v tom spadla klec, protože v rádiu se ozvalo: „Právě jsem se vrátil z Hradu.“ A on i se španělskou ženou a dvěma dětma, který nemluvily česky, šel do pohraničí. Otec nikam nemohl, dělal tam obvodního lékaře pro místní sklárny a doly. Ale protože byl úžasný expert jako dětský chirurg, ortoped, pozvali ho na Karlák do Prahy a od 50. roku jsme už pak bydleli v Praze.

František Ringo Čech: Vraťme se k batolátku. Kdy poprvé mohli říct „Sakra ten kluk, z něj by mohl být zpěvák nebo herec“?

František Ringo Čech v pořadu Hvězdy vinylu zpovídá osobnosti z hudebního průmyslu 60. let|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Josef Laufer: Nikdy. Já jsem nebyl pořádně ani třídní šašek. Pamatuju se, že první písničky v češtině jsem se učil s bráchou ještě v Dolním Rychnově u Sokolova. Bylo nám sedm. Seděli jsme u komína na střeše a zpívali jsme „Indián, lesů pán“.

František Ringo Čech: A máš aspoň hudební vzdělání? Nějaký hudební základ?

Josef Laufer: Nemám. Jenom co jsme se učili na DAMU. Jsem herec. Mám divadelní vzdělání. Absolvoval jsem v roce 1965.

František Ringo Čech: A už jsi tehdy zpíval?

Josef Laufer: To jo. Měl jsem kapelu Tornádo. A ještě před tím jsem zpíval s Krystalem. S Krystalem jsem zpíval Elvisovo Fever v Lucerně. Když jsem zpíval tuhle písničku v televizi, tak jsme se my dva poprvé potkali. A v Olympicu jsem byl tak dlouho, dokud tys mě nevyhodil.

František Ringo Čech: No, já už jsem se ti mockrát omluvil… Ale tys mi připomněl tu skupinu Tornádo. To bylo v době, kdy byl Olympic na vrcholu slávy a já byl na roveň s Jandou. Já byl mánička, špinavá, zarostlá. A vy jste mě pozvali do Divadla Jiřího Wolkera, kde hrál Hapka na klavír písničku Na okno klepe ti paprsek z perleti. To bylo tak krásný, že jsem si říkal, jestli bych neměl odejít k tobě.

Josef Laufer: Hapka tam hrál na housle, na saxofon a na piano. A u piana ho střídal Jarda Klempíř. A na bicí hrál Žižka…

František Ringo Čech: A kdybych kejvnul, tak by Žižka letěl? Nebo jak jste to tehdy mysleli, když jste mě pozvali?

Josef Laufer: To jen pro tu závist. Ohromit jsme tě chtěli.

František Ringo Čech: Tak to jsem pochopil až teď… A ještě mi řekni, co je podle tebe tvůj nepřekonatelný vrchol?

Josef Laufer: No, já myslím Sbohem, lásko, já jedu dál.