1214. schůzka: Dobrý voják Hašek. Opilý, chrabrý, nezvěstný…

V životním příběhu spisovatele, novináře a obchodníka se psy Jaroslava Haška přicházíme k dalšímu milníku. V době, kdy založil obchod se zvířaty, se dostal do problémů, kvůli nimž nakonec skončil za vraty psychiatrie. Pár let nato ho ovšem čekala těžší zkouška – válečná vřava.

Když se před Jaroslavem Haškem znovu otevřely dveře psychiatrické kliniky a on mohl vyjít ven, byl bezdomovcem. Manželku Jarmilu, kterou nechal v jejich bytě na Plzeňské zcela bez prostředků, zoufalá nouze přiměla, aby se vrátila zpátky k rozzlobeným rodičům.

Hašek se v Belgické ulici ovšem nesměl ani ukázat. Ale nakonec, když se Jarmila přiznala, že je v jiném stavu, došlo ke kyselému kompromisu. Rodiče poskytli dceři finanční pomoc v podobě nájemného. Manželé tak mohli žít ve velmi skromném bytě v dnešní Moskevské ulici ve Vršovicích. Jejich společný život však stejně dlouho nepretrval, brzy po narození syna Richarda v dubnu 1912 Jaroslav Hašek od Jarmily definitivně odešel.

V soukromí tedy debakl. Ale jinde – dá se říct – sklízel úspěchy. Nakladatelství Hejda a Tuček ohlašuje vydání Sebraných spisů Jaroslava Haška. A ozývá se i nakladatelství J. R. Vilímek, které vydává další knihu Haškových humoresek pod názvem Trampoty pana Tenkráta. Zároveň si Hašek (v roce 1911) dělá poznámku Pitomec u kumpanie a v jeho tvorbě se už objevuje groteskní postava rakouského vojenského veterána Švejka.

Osudy dobrého vojáka Haška za světové války

Narukoval v roce 1915. Ještě předtím, hned na počátku války si Hašek (znovu) vykoledoval vězení. Když v listopadu 1914 ruská vojska prorazila frontu v Haliči, zapsal se v zájezdním hostinci jako kupec narozený v Kyjevě. A ještě téže noci si pro něho přišla policie. Jeho Švejk se zase u rybníka převlékl do ruské uniformy… Byl podroben výslechu a za falešný zápis do knihy hostů byl odsouzen na pět dní za katr, které si také hned odseděl.

Hůře bylo v lednu následujícího roku. Odvodní komise ho přidělila k první náhradní rotě 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích. Hašek dostal den před nástupem k jednotce chrlení krve, lékaři ve Vinohradské nemocnici se ho snažili skrývat co nejdéle, ale pacient po deseti dnech z lůžka uprchl. Zdá se, že si mezi životem bez alkoholu a válečnou řeží vybral druhou možnost.

V záloze vězení, na frontě povýšení

Disciplíně se nepodřídil ani v Českých Budějovicích. Po několika opileckých konfliktech ho potrestali vězením a přeřadili do kuchyně. Záložní pochodový prapor doplnil sestavu 91. pluku, který v červenci zaujal pozice v první linii u Sókalu. Nevyzpytatelný Hašek projevil v týdenní krvavé bitvě nesmírnou chrabrost, takže ho povýšili na svobodníka neboli frajtra a navrhli na stříbrnou medaili za statečnost.

Jeho kariéra v rakouské armádě však náhle skončila 24. září 1915 po prudkém ruském útoku, který za svítání doslova rozprášil celý 91. pluk a prolomil frontu v jeho úseku. Kdo mohl, dal se na útěk, včetně velitelského sboru. Hašek se spolu s pěti sty dalšími spolubojovníky stává nezvěstný.

Kozáci hnali hordu zajatců před sebou víc než sto kilometrů až do tábora Darnica u Kyjeva. Na jaře se podmínky v lágru změnou velení zlepšily, ale především se objevili příslušníci České družiny. Byla to náborová organizace, která získávala české zajatce pro vstup do ruské armády a pro boj proti Rakousku.

Zlobivý legionář

Nádraží v Darnici na dobové pohlednici

Jaroslav Hašek se vstupem neváhal. A hned ho ustavili pomocníkem ruského velitele dobrovolnického praporu. Určitě nelitoval, unikl tak z odporného tábora, směl totiž bydlet v kanceláři praporu a jeho hlavní povinností bylo agitovat do boje proti Rakousku.

Hašek, který neustále vyzýval k jednotě a k založení jednotné republikánsko-demokratické strany, brzy nato v Čechoslovanu publikoval komentář, kde kritizoval postup některých legionářských důstojníků a opět zpochybňoval kompetentnost ruské generality.

Tentokrát narazil tvrději: delegace důstojníků československé brigády Haška ihned odvolala z redakce Čechoslovana a přikázala mu nástup zpět k pluku. Hašek na oplátku ještě týž den uveřejnil v časopise Revoluce fejeton Klub českých Pickwicků, ve kterém zesměšnil vůdce petrohradské odbočky Československé národní rady pro Rusko. Jeho bývalý přítel Rudolf Medek, který s ním rád v Kyjevě vysedával v kavárnách a smál se jeho vtipům, napíše denunciační protihaškovskou stať. A vášně planou. A budou planout i v dalších dnech, týdnech a měsících, kdy se cestička dalších životních osudů Jaroslava Haška začala podivně, ale velmi podivně kroutit.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?