1214. schůzka: Dobrý voják Hašek. Opilý, chrabrý, nezvěstný…

Když se před Jaroslavem Haškem znovu otevřely dveře psychiatrické kliniky a on mohl vyjít ven, byl bezdomovcem. Manželku Jarmilu, kterou nechal v jejich bytě na Plzeňské zcela bez prostředků, zoufalá nouze přiměla, aby se vrátila zpátky k rozzlobeným rodičům.

Hašek se v Belgické ulici ovšem nesměl ani ukázat. Ale nakonec, když se Jarmila přiznala, že je v jiném stavu, došlo ke kyselému kompromisu. Rodiče poskytli dceři finanční pomoc v podobě nájemného. Manželé tak mohli žít ve velmi skromném bytě v dnešní Moskevské ulici ve Vršovicích. Jejich společný život však stejně dlouho nepretrval, brzy po narození syna Richarda v dubnu 1912 Jaroslav Hašek od Jarmily definitivně odešel.

V soukromí tedy debakl. Ale jinde – dá se říct – sklízel úspěchy. Nakladatelství Hejda a Tuček ohlašuje vydání Sebraných spisů Jaroslava Haška. A ozývá se i nakladatelství J. R. Vilímek, které vydává další knihu Haškových humoresek pod názvem Trampoty pana Tenkráta. Zároveň si Hašek (v roce 1911) dělá poznámku Pitomec u kumpanie a v jeho tvorbě se už objevuje groteskní postava rakouského vojenského veterána Švejka.

Osudy dobrého vojáka Haška za světové války

Narukoval v roce 1915. Ještě předtím, hned na počátku války si Hašek (znovu) vykoledoval vězení. Když v listopadu 1914 ruská vojska prorazila frontu v Haliči, zapsal se v zájezdním hostinci jako kupec narozený v Kyjevě. A ještě téže noci si pro něho přišla policie. Jeho Švejk se zase u rybníka převlékl do ruské uniformy… Byl podroben výslechu a za falešný zápis do knihy hostů byl odsouzen na pět dní za katr, které si také hned odseděl.

Hůře bylo v lednu následujícího roku. Odvodní komise ho přidělila k první náhradní rotě 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích. Hašek dostal den před nástupem k jednotce chrlení krve, lékaři ve Vinohradské nemocnici se ho snažili skrývat co nejdéle, ale pacient po deseti dnech z lůžka uprchl. Zdá se, že si mezi životem bez alkoholu a válečnou řeží vybral druhou možnost.

V záloze vězení, na frontě povýšení

Disciplíně se nepodřídil ani v Českých Budějovicích. Po několika opileckých konfliktech ho potrestali vězením a přeřadili do kuchyně. Záložní pochodový prapor doplnil sestavu 91. pluku, který v červenci zaujal pozice v první linii u Sókalu. Nevyzpytatelný Hašek projevil v týdenní krvavé bitvě nesmírnou chrabrost, takže ho povýšili na svobodníka neboli frajtra a navrhli na stříbrnou medaili za statečnost.

Jeho kariéra v rakouské armádě však náhle skončila 24. září 1915 po prudkém ruském útoku, který za svítání doslova rozprášil celý 91. pluk a prolomil frontu v jeho úseku. Kdo mohl, dal se na útěk, včetně velitelského sboru. Hašek se spolu s pěti sty dalšími spolubojovníky stává nezvěstný.

Kozáci hnali hordu zajatců před sebou víc než sto kilometrů až do tábora Darnica u Kyjeva. Na jaře se podmínky v lágru změnou velení zlepšily, ale především se objevili příslušníci České družiny. Byla to náborová organizace, která získávala české zajatce pro vstup do ruské armády a pro boj proti Rakousku.

Zlobivý legionář

Jaroslav Hašek se vstupem neváhal. A hned ho ustavili pomocníkem ruského velitele dobrovolnického praporu. Určitě nelitoval, unikl tak z odporného tábora, směl totiž bydlet v kanceláři praporu a jeho hlavní povinností bylo agitovat do boje proti Rakousku.

Hašek, který neustále vyzýval k jednotě a k založení jednotné republikánsko-demokratické strany, brzy nato v Čechoslovanu publikoval komentář, kde kritizoval postup některých legionářských důstojníků a opět zpochybňoval kompetentnost ruské generality.

Tentokrát narazil tvrději: delegace důstojníků československé brigády Haška ihned odvolala z redakce Čechoslovana a přikázala mu nástup zpět k pluku. Hašek na oplátku ještě týž den uveřejnil v časopise Revoluce fejeton Klub českých Pickwicků, ve kterém zesměšnil vůdce petrohradské odbočky Československé národní rady pro Rusko. Jeho bývalý přítel Rudolf Medek, který s ním rád v Kyjevě vysedával v kavárnách a smál se jeho vtipům, napíše denunciační protihaškovskou stať. A vášně planou. A budou planout i v dalších dnech, týdnech a měsících, kdy se cestička dalších životních osudů Jaroslava Haška začala podivně, ale velmi podivně kroutit.