1213. schůzka: Poslušně hlásím, vojín Hašek Jaroslav z 91. pluku v Českých Budějovicích

„Je chytrý, je prozíravý. Ve svém zvláštním humoru absorbuje kritiku, tehdy se říkalo měšťácké politiky, dnes by se dalo říci machy politických metod. Je to humor moudrý a český, což skvělým způsobem objasnil Jan Werich.“ Takto se o Jaroslavu Haškovi vyjádřil velký znalec jeho díla Radko Pytlík.

Haškova životní dráha, která začala před sto třiceti pěti lety, 30. dubna 1883 ve Školské ulici číslo 16 v Praze, kde se autor Švejka narodil, nebyla jednoznačná ani jednoduchá. „Za kultu osobnosti a komunismu se nelíbilo, že byl příliš bohém. Teď se zase kritizuje, že byl přesvědčením anarchista a svým způsobem spolupracoval s prvními fázemi ruské revoluce,“ uvedl Radko Pytlík v roce 2013 v jednom z rozhovorů u příležitosti vydání své knihy Jaroslav Hašek. Data – fakta – dokumenty.

Haškův satirický a protiválečný román Osudy dobrého vojáka Švejka, ve kterém se autor po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby, byl přeložen do osmapadesáti jazyků - a je čten po celém světě. Proč? „Protože je tam něco obecně lidského. Je tam člověk zachycený v základních existenciálních situacích. Když je válka a kolem vás třískají šrapnely, tak se krčíte k zemi. A u té země to vypadá jinak než v parlamentu, kde můžete lhát, vymýšlet si, družit se s kamarády a také pít v restauraci. Ale na té zemi za války najednou ucítíte to elementární, co je v člověku,“ je přesvědčený Pytlík.

„Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch, i přes to, že dílo nestihl dokončit. První díl vyšel v roce 1921 a celá tetralogie si bere na mušku poměry v armádě rozkládajícího se Rakouska-Uherska a chaos v atmosféře války. Hlavního hrdinu představuje zdánlivě prostoduchý voják Josef Švejk. Jeho příhody se vícekrát ocitly na filmovém plátně i na divadelních prknech. Téměř klasikou se stal dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž postavu Švejka ztvárnil Rudolf Hrušínský,“ zaznělo letos v lednu na stanici Plus v pořadu Portréty vysílaném k pětadevadesátému výročí Haškovy smrti. Známá jsou i rozhlasová zpracování Švejka v podání Jana Wericha anebo nově Oldřicha Kaisera.

Postava Švejka údajně Haška napadla v roce 1911, poté, co se vrátil pozdě večer domů z hospody. „Pitomec u kumpanie“, zapsal si tehdy na kus papíru. Haškův hrdina se poprvé objevil již v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky v roce 1912. „Jako autor byl Hašek mimořádně plodný. I dnes literární badatelé nacházejí dosud neznámé či nevydané Haškovy texty. Doposud bylo identifikováno nejméně tisíc tři sta jeho prací. Nezabýval se však jen psaním. V roce 1911 s přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. V roce 1907 byl zatčen a pobyl měsíc ve vězení, protože se účastnil anarchistické demonstrace, kde napadl policistu,“ zaznělo v Haškově portrétu na Plusu.

Začátkem roku 1915 Jaroslav Hašek narukoval do armády a už v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany a politickým pracovníkem. V prosinci 1920 se vrátil domů, Přivedl si i novou ženu Alexandru Gavrilovnu Lvovou, aniž se ovšem předtím rozvedl. Družce nikdo neřekl jinak než Šura.

Po návratu do Prahy se Hašek vrátil k bohémskému životu. Už vážně nemocný se přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde začal psát své vrcholné dílo. Zemřel před devadesáti pěti lety, 3. ledna 1923, v devětatřiceti letech. Přestože jeho průpovídka „Člověk by chtěl být gigantem – a je hovno, kamaráde“ je obecně asi stále platná, milovník Haškova díla zapochybuje: pro autora Švejka jeho vlastní výrok tak úplně neplatí.