1145. schůzka: Křížová cesta k pravdě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Julius Grégr

Křížová cesta k pravdě. Nebylo lze pojmenovat další osudy profesora a pak i politika a státníka trefněji než právě tímto obrazem.

Po válce o pravost Rukopisů, aby unikl zničující atmosféře doma, vydal se Masaryk v roce 1887 na vysněnou, léta odkládanou cestou na Rus. Měl přečteného a procítěného Dostojevského a toužil poznat ještě Tolstého. Cestou se stavil ve Varšavě, aby poznal Poláky.

Navštívil Petrohrad, Moskvu, Kyjev a Oděsu – to ho zajímalo, vidět všechny ty ulice a místa, která tak dobře znal z Dostojevského, Tolstého a z ostatních. „V sergejevském klášteře jsem byl hostem u otce igumena – pozoroval jsem tu nevzdělanost a pověrečnost pravoslaví.“ Celkem si odnesl z Ruska totéž co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci.

Když se TGM vrátil domů, o to víc si užíval rodiny. Ta se rozrůstala. K sedmileté Alici a šestiletému Herbertovi přibyl zdravý, od malička čilý, byť značně nepokojný chlapeček Jan. Pak se ještě rodina zvětšila o křehkou Elinku – Eleanor, tak se však dožije jen čtyř měsíců. Smutek rodičů však vzápětí zacelí Olga, poslední z dětí: přišla na svět v květnu 1891.

Jako manžel a otec předběhl Masaryk tehdejší patriarchální postoje mužů hned o několik generací. Třeba na veřejnosti bylo jeho povinností coby renomovaného profesora (později presidenta) zachovávat si určitý odstup a zdrženlivou noblesu; v privátním životě rád dával průchod své srdečnosti, přirozenosti, temperamentu.

Co se týče rukopisných bojů, vyšel z nich Masaryk jako smutný vítěz bitvy s mnoha šrámy na duši. Tehdy se uzavíral do své pracovny, a tam se pouštěl do intenzivní vědecké a publicistické činnosti. V relativně krátkém čase zrodila série významných děl, ve kterých promyslel svou svéráznou, originální filosofii českých dějin, opřenou o hluboké studium historie, života a odkazu několika našich velikánů.

Současně o velkých Češích a Moravanech přednášel studentům, pak i veřejnosti, a ti o něm obdivně říkali, že má snad několik mozků. Dílo TGM se v té době rozrostlo o šest teoretických spisů, které bychom mohli označit jako jakýsi katechismus českého politického myšlení. V České otázce a Naší nynější krizi Masaryk formuloval svůj politický program realismu. Žádal politiku, založenou na faktech a střízlivé věcnosti, ne na chimérách či floskulích.

Za prioritu politiky označil kulturní, vzdělávací a mravní výchovu české společnosti. Na to navázaly dvě filosofující monografie – o apoštolovi pravdy Janu Husovi a o geniálním publicistovi Karlu Havlíčkovi. Masaryk byl jedním z prvních u nás, kdo prostudoval Marxe a marxismus. Takzvaný třídní boj s navrhovaným revolučním vyústěním považoval za scestnou koncepci. S odstupem patnácti let vydá Masaryk v předvečer první světové války svou práci nejrozlehlejší a nejvýznamnější – trojsvazkové dílo Rusko a Evropa. Kritikou carismu a zaostalosti země si však zabouchl dveře k cestám za ruskými přáteli.

Teď bychom se měli vrátit za Tomášem Garriguem Masarykem do let, o kterých se říká, že jsou „nejlepší.“ Tento čtyřicátník, nabitý energií i potřebou zasahovat do věcí veřejných se s několika novými přáteli snažil nejen propagovat myšlenky svého politického realismu, ale s právníky Josefem Kaizlem a mladým Karlem Kramářem začali uvažovat o přímém vstupu do vysoké politiky.

Vstup do vysoké politiky

Po řadě konzultací se Masaryk odhodlal zapomenout na někdejší ostré konflikty s doktorem Juliem Grégrem kvůli Rukopisům, posléze se s tímto autoritativní Masaryk předákem mladočechů smířil a v triumvirátu s Kaizlem a Kramářem se rozhodli na mladočeské kandidátce usilovat o mandáty do říšského parlamentu.

V době, kdy Masaryk usedal v parlamentu, běžely dohady o státoprávní vyrovnání. Šlo o to, aby k dosavadnímu dualismu Rakouska–Uherska rovnoprávně přibyly i české země. Čemuž se vehementně vzpírali jak Němci, tak i Maďaři, a kromě nich se nesouhlasně vyslovil i papež. Nakonec všechno sklouzlo k pokusu o vyrovnání alespoň jazykovému, což jsou takzvané punktace. Z celého punktačního ujednání byly uplatněny jen některé body; základní smysl však realizován nebyl.

Po prvních zkušenostech v poslanecké lavici musel Tomáš Garrigue Masaryk konstatovat, že sněmovna funguje jako těžkopádný vehikl, vykazující jen nepatrné výsledky, že je to neovladatelný stroj rámusící nekonečnými spory a hádkami. Začalo mu připadat, že tam ztrácí drahocenný čas, využitelný účelněji.

Kromě toho do rodiny právě tehdy přibyly další děti, a paní Charlotta, zdravotně labilní, občas potřebovala mít manžela doma. A tak se Masaryk poměrně brzy (po dvou letech) poslaneckého mandátu vzdal. Do aktivní politiky se vrátilí až jako předseda nejmenší české politické strany realistické–lidové – a to bylo až po volbách v roce 1907… za dalších 15 let.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová