1104. schůzka: Nedaleko u Křtin v lesu raubíři só skovaní, je tam staré, je tam mladé, só tam vobá Vajckorni

Autor Moravského pitavalu, historik a spisovatel profesor Dušan Uhlíř praví: „Brněnské náměstí Zelný trh už dávno není to, co býval. Pořád zde stojí vedle sebe řady prodejních pultů, v létě navíc kryté barevnými slunečníky, takže z dálky vypadá náměstí jako pestrá malířská paleta. Pořád je tu co prodávat, ale starý kolorit jako by se vytratil. Duch starého Zelného trhu je dávno pryč.“

Někomu se na brněnském trhu dařilo líp, jinému hůř. Štěstí jedněch vyvolávalo závist, ba nenávist druhých. O hádky a pranice nebyla mezi trhovci nouze. „Tak nějak to začalo mezi rodinami Vajckornů a Němcových z Ostrova u Macochy,“ píše profesor Dušan Uhlíř. „A skončilo to osudnou noc ze 4. na 5. července – tedy před svátkem svatých Cyrila a Metoděje v roce 1907.“

Tehdy se vracel z brněnského trhu trhovec Pernica z Ostrova. Seděl na kozlíku a podřimoval, protože koník šel sám dobře vyšlapanou cestou přes Křtiny na Jedovnice. Byla třetí hodina ranní, Pernicův se nacházel několik set metrů za Křtinami, když se vozka probudil a uviděl vpravo do silnice převrácený vůz. Vedle vozu leželi dva muži a nehýbali se. Lidové noviny přinesly o tomto hrůzném nálezu zprávu 6. července.

Bestiální loupežná vražda

Oba muži byli zabiti ranou ostrým předmětem do hlavy a leželi v tratolišti krve. „A jako by dvou mrtvých nebylo dost, našli pod převráceným vozem ještě dvě ženy. Zabity byly stejným způsobem jako muži,“ psalo se v tisku. Těla dvou manželských párů ležela na zemi s proraženými lebkami. Pernicovy nakonec poznal v mrtvých své sousedy a příbuzné, manžele Němcovy z Ostrova, a Josefa Hrazdiru se ženou z nedalekého Rogendorfu.

Během vyšetřování se začaly hromadit indicie proti Vajckornům. Vědělo se, že Němcovi a Vajckorni mají spolu spory. Němcovi byli zdatní obchodníci, zatímco Vajckorni se netěšili dobré pověsti. Opíjeli se, kradli a zavdávali často podnět ke rvačkám. Byli už několikrát soudně trestání a sousedé z nich měli strach.

Zdali se našly se nějaké přímé důkazy zločinu? Pouze takzvané nepřímé. Při opětovných prohlídkách nalezli v domě Vajckornů četníci v kamnech značně ohořelou spořitelní knížku První moravské spořitelny, a v komoře mezi harampádím sedm set zlatých, tedy přesně tu sumu, kterou zavraždění Němcovi vyzvedli v Brně pro ostrovského pekaře Kupku. Na dvorku domku Vajckornů byla zajištěna sekyra, zaseknutá do špalku. Přestože se zdálo, že je pečlivě omytá, byly na ní stopy krve.

V domku o jedné místnosti, kde žil syn Jan s otcem a negramotnou matkou, bylo nalezeno za svatým obrázkem 130 korun. Otec i syn Vajckornovi svorně vypověděli, že jde o úspory uschované před Vajckornovou, aby je nepropila. Protože byl nález učiněn až po dlouhé řadě dní, odvolávali se na to, že k nim peníze i knížku někdo podstrčil. Při prvním výslechu všichni tři svorně tvrdili, že minulé noci spali pohromadě doma. Jenže našli se svědkové, kteří je v osudnou noc viděli mimo dům.

Soud probíhal v listopadu 1907 v prastaré budově zemského trestního soudu na brněnském Cejlu. Když byli tázáni, zda se cítí nevinni, odpověděli všichni, že ano. Soud proti nim neměl přímé důkazy. Dvanáct porotců se dlouho radilo, než padnul verdikt vinni. A tresty? „Jan Vajckorn starší, Jan Vajckorn mladší a Marie Vajckornová uznáni jsou vinnými ze zločinu úkladné vraždy a odsuzují se k trestu smrti provazem.“

Všichni tři obhájci obžalovaných podali proti rozsudku zmateční stížnost. O dalším osudu Vajckornů mělo být rozhodnuto u c. k. nejvyššího soudu ve Vídni. Leč obvinění a v této chvíli i odsouzení se na šibenici neocitli. „Dne 6. března 1908 byli z nejvyššího rozhodnutí jeho c. k. Apoštolského Veličenstva císaře Františka Josefa I. od trestu omilostněni.“ Podivný obrat v celé kauze, která vypadala zpočátku docela jasná. Trest smrti provazem byl změněn na doživotní těžký žalář.

Jan Vajckorn mladší brzy po nástupu trestu vážně onemocněl a v roce 1911 na Borech zemřel. Matka Vajckornová ho přežila o pět let. Nejhouževnatěji se držel starý Vajckorn – možná jediný pachatel čtyřnásobné vraždy u Křtin. Dočkal se konce války i vzniku republiky. Zápis ředitelství plzeňské věznice o jeho úmrtí pochází z roku 1920.

Nad Vajckorny se už slehla zem. Odešli poslední pamětníci křtinské tragédie, a zapomenuty jsou i písně o Vajckornech. Jenom Ostrovským prý přezdívali přespolní dlouho „Vajckorni.“ Dnes už se tam nenachází jediný Vajckorn. A v celé České republice jsme našli pouze jednoho jediného nositele tohoto příjmení. Žije ve městě vzdáleném 44 kilometry od Ostrova nad Macochou.