1089. schůzka: Leo Eugen aneb urozený lev

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Škola na Hukvaldech před rokem 1908

Nabízíme vám první z řady pohledů na největšího našeho hudebního skladatele 20. století, i když on sám prožil téměř dvě třetiny svého života ve století devatenáctém. Při křtu dostal jméno Leo Eugen. Když si je přeložíme pomocí českého ekvivalentu, dostaneme Urozeného lva. Lepší jméno nemohli rodiče svému potomkovi dát.

Jiří Janáček – slušelo by se k jeho jménu přidat pořadovou číslovku, tedy Jiří II. – se narodil 4. října roku 1814 v Albrechtičkách nedaleko Studénky. Tam začal v šesti letech chodit do školy a od otce dostal základy hudebního vzdělání.

V Příboře absolvoval tříměsíční přípravu, takzvanou preparandu na učitelské povolání. Jeho prvním působištěm coby učitelského pomocníka byly Neplachovice u Opavy. Následující roky strávil Jiří Janáček jako učitel v Kateřinkách u Opavy, v Jakartovicích a v Příboře, kde se ve svých dvaceti třech letech oženil.

Vzal si Amálii Grulichovou, o čtyři roky mladší, dceru příborského krejčího a majitele šenkovního domu. Amálie vnesla do rodiny finanční zajištění, spolu s ní vyženil 200 zlatých, a díky ní se Jiří Janáček dostává do měšťanských kruhů.

V době, kdy žili v Příboře, porodila Amálie pět dětí: Dcery Viktorii, Eleonoru a Josefu, syny Karla a Bedřicha. Byla to žena s hudebním nadáním, která uměla zpívat, hrát na kytaru a varhany. Podle svědectví pamětníků byla menší postavy, přísná a rázná, ale dobrosrdečná.

Hudební historička Svatava Přibáňová píše ve své knize o Leoši Janáčkovi: „Ačkoli finanční situace Jiřího Janáčka nebyla neutěšená a možností hudebního vyžití bylo v Příboře dost, stále čekal, kdy se v blízkém okolí uprázdní škola. V roce 1848 se konečně dočkal místa samostatného učitele v blízkých Hukvaldech, v malé osadě s necelými šesti sty obyvateli pod zříceninou stejnojmenného hradu. Z pohodlného příborského domu přišel se svou početnou rodinou do zchátralé hukvaldské školy, v níž byl také byt učitele. Škola byla přestavěna z bývalé panské ledovny – svému původnímu určení mohla snad dobře sloužit, pro školu však vhodná nebyla."

Bídu znal sice ze svého dětství, ale na Hukvaldech bylo hůř. Hlad, nemoci a také živelní pohromy, které ničily úrodu, přiváděly obyvatele do nejnuznějších poměrů. Jak bídně pak mezi nimi žil učitel, do značné míry odkázaný na jejich peněžní nebo naturální podporu…

Léto 1854. Začátek července. Do rodiny Janáčků přinesla voda z lesa nový přírůstek. Leoš Janáček to vyjádřil básnivěji: „V podlesu, kde potůček z Babí hůry děťátka donášel…" Ale k tomu dodal Janáček i prozaičtější poznámku: „Narozen 3. července ve škole, v té jizbě, co se dívá jedním okem na kostel, a druhým na pivovar."

Amálie Janáčková v roce 1875

Nahlédněme do hukvaldské matriky. V ní na stránce číslo 74 ukrývá záznam německy psaný záznam, že v Hochwaldu (neboli Hukvaldech) 3. července 1854 přišel na svět za asistence porodní báby Barbary Kalivodové chlapec, jemuž bylo dáno jméno Leo Eugen.

Maminka Amálie Janáčková rodila děti po celých 25 let. Za tu dobu přišlo na svět 14 dětí, kluků bylo o čtyři víc než holek. Ze všech čtrnácti zůstalo naživu jen devět. Leoš přišel na svět jako desátý v řadě.

Zachovala se fotografie maminky Amálie. Je na ní asi pětapadesátiletá, a nám nemůže uniknout podobnost rysů s těmi Leošovými, zejména protáhlé úzké rty a pronikavý pohled očí jsou podivuhodně shodné. Bujnou černou kštici měl ovšem po Janáčcích.

Přes všecku nouzi, o níž ještě bude řeč, to musela pro malého kluka na Hukvaldech skoro idyla. „Kuře má svůj úzký svět," poznamenal si Janáček coby sedmdesátiletý ve své autobiografii. „Podobné jemu je děcko – já. Dvorek školský; kačeny na něm. Ve stáji kráva."

Psal slova tak, jak řadil noty: stručně, úsporně, skoro až úsečně. „Velká mez. Vidíš jen její kousek; chodníček sem vpadá a kam běží, nedíváš se. Šedý; a mez se zelená a děcko dovádí tu. Podzámčí. Stěny líčeny, ale domu, oken jeho jako by nebylo. Jen cizích protivných lidí chumáč křiklavý – vždy tu u vchodu se vrtěl jako tmavé včely u česna."

Tak zapsal Leoš Janáček své dětské dojmy. Jaké byly jeho kořeny? Kdo byli jeho prarodiče a jaké skandální tajemství nejspíš ukrýval jeho rod? To se dozvíte v Toulkách českou minulostí s pořadovým číslem 1089.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související

  • 1088. schůzka: Všivá historie

    Dovolte nám, abychom se ohlédli… jednak za osobností, jednak za událostí, a také nějakým tím datem, ale víte, co především zaujalo naši pozornost? Jedna lidská nemo...

  • 1090. schůzka: Zpěváček modráček

    Podobni stopařům, vydáváme se po cestičkách, po nichž prošel celou svou životní pouť Leoš Janáček, nejmladší z hvězdné trojice českých hudebních skladatelů, jejichž...

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.