1086. schůzka: Ve stínu lípy (a Svatopluka Čecha)

Svatopluk Čech se narodil 21. února v roce 1846. Na svět přišel na zámku v obci Ostředek u Benešova jako nejstarší ze šestnácti dětí zdejšího hospodářského správce Františka Jaroslava Čecha, a jeho ženy Kláry, rozené Rakové.

Už velmi raný věk ovlivnil Svatopluka v tom, jaký jeho život bude. Zasloužil se o to otec, který byl angažovaný ve vlasteneckých idejích, podporoval události roku 1848, a také byl později vězněn a ze služby propuštěn.

Disponoval velkou knihovnou, ve které mohl jeho syn narazit na výrazné autory, z nichž otcův neoblíbenější byl Jan Kollár. Ze snahy prospět národu vznikly i jeho pokusy literární, básně, které napsal v roce 1841. I když pak od uměleckých pokusů upustil a věnoval se praktickému povolání, snažil se vždy pomáhat národní věci.

Vlastenectví Františka Čecha se projevovalo zvláště tím, že prosazoval české úřadování nejen ve styku s poddanými, ale i s úřady. Měl proto konflikty s krajským úřadem, neuposlechl jeho zákazu a dokonce si stěžoval u pražského gubernia.

Svou odvahou se stal vzorem úředníkům i na jiných panstvích. Významné bylo jeho úsilí o zvýšení vzdělání a národního uvědomění prostých venkovských lidí. Vedl je k četbě českých novin a knih a pořádal pro ně nedělní schůzky, které nazýval „selánkami".

V přednáškách a besedách je poučoval o národní minulosti, o poměrech současných, o otázkách mravních. Připravoval je i k blížícím se změnám politickým. Tuto lidovýchovnou práci považoval za samozřejmou povinnost každého vzdělaného vlastence.

Rodina Františka Čecha odešla z Ostředku poprvé už v dubnu 1846, Svatopluk měl tedy sotva dva měsíce. Na přání majitele panství pokračoval v „selánkách" nový správce Hušek. Poté, co krátce působil v Bezděkově u Klatov, po politickém pronásledování a věznění v roce 1848 a po několikaměsíční práci v ústavodárném sněmu v Kroměříži, se František Čech i s rodinou vrátil do Ostředka.

Tady pak žil od června 1849 do dubna 1850. Byl jedním u pronásledovaných vlastenců, kterým poskytl dr. Václav Červinka útulek na svém statku. Z Ostředka odešel Svatopluk se svými rodiči coby čtyřletý, a tentokrát už nadobro.

Čech na toulkách Čechami

Za svého života, který čítal 62 roky a dva dny, prošel Svatopluk Čech celými Čechami. Školu začal v Postupicích. Během základního a středního stupně vzdělávání vystřídal několik míst. Mnohé tamní základní školy se po něm dnes jmenují (a to i ty, ve kterých se student Čech nikdy nevyskytoval).

Významné bylo pro něj místo v arcibiskupském konviktu, k němuž přišel během docházky na gymnáziu v Litoměřicích a na Novém Městě v Praze. Okolní prostředí a výchova ho táhly k literatuře, a když tedy psával, tak nepoužíval svého pravého jména, ale pseudonymy jako Jan Jasanský nebo Nevolný (z něhož se později vyvinul pseudonym Volný).

Za datum jeho skutečného vstupu do české poezie se považuje rok 1868, kdy přispěl jako jeden z autorů do almanachu Ruch. Byla v něm uveřejněna jeho báseň Husité na Baltu.

Tyto verše už napsal jako universitní student, protože jako devatenáctiletý dokončil gymnázium a nastoupil na právnickou fakultu. Během vysokoškolských studií už pracoval v některých redakcích, například v Pokrok u a ve Světozoru, ale konal praxi i v advokátních kancelářích.

Když složil rigorózní zkoušku, následovala práce koncipienta v advokátní kanceláři dr. Fürsta ve Slaném. Ohlasy této kancelářské praxe se objevují v novele Jestřáb kontra Hrdlička – byl podle ní natočen v roce 1953 i film v hlavních rolích s Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem.

S výkonem právní profese skončil po sedmi letech. Následně se jeho hlavním oborem stala literatura. Jeho nejvýznamnější díla pocházejí už z osmdesátých let.

Jak postupovala spisovatelská kariéra jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů? A jaký byl Svatopluk Čech člověk? Co jej těšilo a co tížilo? To vše se dozvíte z 1086. dílu Toulek českou minulostí.