Zvuková izolace interiéru

Definice
Neprůzvučnost je definována jako vlastnost stěny, stropu a podobných stavebních konstrukcí propouštět zvuk v zeslabené míře. O vzduchové neprůzvučnosti mluvíme tehdy, když se ruchy šíří ze vzduchu zvenčí do vzduchu uvnitř. Tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se zdrojem hluku, mluvíme o kročejové neprůzvučnosti. Kročejový hluk vzniká mechanickými nárazy do podlah při chůzi nebo jiné činnosti.

V principu nejjednodušší je postavit hluku do cesty dostatečně mohutnou masivní stěnu, strop či podlahu. Současné technologie a materiály ovšem dovolují chránit interiéry před hlukem snadnějším způsobem než stavbou bytelných zdí s omítkami.

Několik tipů a riků
Zvukovou izolaci stávajících stěn mohou například významně vylepšit lehké předstěrové konstrukce z kovových sloupků a sádrokartonového pláště vyplněné akustickou izolací ‑ minerální vlnou dostatečné šíře. Takové úpravy se vyplatí konzultovat s odborníkem, jenž dokáže izolační efekt předem spočítat či upozornit na úskalí. Třeba rozvody vody, kanalizace či topení a místa prostupů představují akustické mosty a velmi výrazně zhoršují vzduchovou neprůzvučnost.

Příčka by se měla vždy osazovat na nosnou konstrukci, nikoliv například na roznášecí vrstvy plovoucí podlahy. Není-li u podlahy k dispozici dostatek místa pro vložení desek z minerálních vláken (mívají tloušťku zhruba 20 až 30 mm), pak lze k utlumení kročejového hluku použít prostorově úspornou akusticky-izolační fólii. Zvlášť důležité je pečlivé provedení. Klíčovými detaily v akustické příčce jsou utěsněné dilatační spáry po obvodu příčky, provedení a těsnost dveří, rozvodů sítí a dalších prostupů, nelze-li se jim vyhnout.

Další tipy proti hluku najdete v internetovém Receptáři na webu www.ireceptar.cz