Zvojtit

18. srpen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Vojta-při natáčení-60.léta

Slovo zvojtit, případně zvojtovat, znamená poplést, zmotat, pokazit a přišlo na svět díky jednomu slavnému herci.

Jaroslav Vojta, neboli nezapomenutelný loupežník Sarka Farka v Hrátkách s čertem, se narodil 27. prosince roku 1888 v Kutné Hoře. Pocházel z herecké rodiny. Múze Thálii propadl tatínek Alois, maminka Amálie, sestra Hermína i bratr Adolf. Stejně jako nevlastní matka Hana Jelínková a její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná.

Svou maminku si Jaroslav Vojta nepamatoval. Zemřela, když byly malému Jaroslavovi sotva čtyři roky. Vychovávala ho babička v Brně Králově Poli. Otce viděl jenom několikrát do roka, když zrovna jeho herecká společnost, v níž Alois Vojta-Jurný hrál a režíroval, byla na štaci někde v okolí.


Nikdo nepochopí, co jsem se po tomto okamžiku natoužil, co práce jsem si vždycky se všemi rolemi dával, jen abych si proklestil cestu k tomuto kýženému cíli a dočkal se oné nejblaženější chvíle, kdy se i mně, venkovskému a původně kočujícímu herci, otevře brána toho nejdražšího a tolik milovaného stánku umění!

Ačkoli chtěl Jaroslav Vojta odmalička k divadlu, otec trval na tom, aby se nejprve vyučil slévačem. Ale on si cestu na prkna přesto našel. Divadlo hrál zprvu ochotnicky, nějakou dobu jezdil s kočovníky, pak byl v angažmá v Brně, v Plzni a nakonec v Praze. Nejprve v Divadle na Vinohradech, od roku 1925 až do odchodu na odpočinek byl členem činohry Národního divadla. Možnost hrát na prknech Zlaté kapličky bral jako poctu.

S divadlem se rozloučil v den svých osmdesátých narozenin jako Trnka v Tylově Strakonickém dudákovi.

Přátelé mu říkali Obr dobr

„Své okolí nikdy nezarmucoval a dělal nám všem radost už jen svou přítomností. Kolovalo o něm neuvěřitelné množství historek a anekdot, ve kterých byl údajným hrdinou. A při jejich tradování byl sám nejvděčnějším posluchačem,“ řekl o Jaroslavu Vojtovi herec Bohumil Bezouška.

Jan Werich ho vystihl stručně, ale přesně: „Von byl rozkošnej…“

Jaroslav Vojta byl dobračisko. Nechtěl si to u nikoho rozházet, proto ho v polemikách jen trochu šikovnější debatér dokázal zviklat tak, že z názoru kladného dospěl nakonec k názoru zcela negativnímu a naopak.

Čtěte také

Měl veselou povahou, originální smysl pro humor a hlavně jednu charakteristickou vlastnost: mezi kamarády a kolegy byl pověstný svým uměním plést pointy vtipů. Čímž se konečně dostáváme k tomu zvojtění a zvojtování. Jaroslav Vojta totiž s velkou chutí vyprávěl anekdoty, ale vždycky je dokonale zmotal.

Když se budete chtít o jednom z nejpopulárnějších herců své doby dozvědět víc, můžete si přečíst memoáry, které sepsal a nazval je Cesta k Národnímu divadlu.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.