Zpravodaj z Ruska Miroslav Karas: Ve válce je běžné lhát. Propaganda Ruska je ale děsivá masáž

„Na bojišti jsem byl několikrát. A ověřil jsem si, že ve válce všichni lžou. Strany tak mnohdy činí v dobré víře, aby zvedly morálku svých vojáků nebo morálku ve společnosti,“ dokládá v pořadu Jak to vidí... dlouholetý zahraniční zpravodaj v Rusku a Polsku Miroslav Karas.

„Lež je prostě všudypřítomná. A proto se musí informace například o počtu mrtvých a zraněných nebo o postupu armády dělit třemi až deseti. A o to složitější je v tomto prostředí role médií.“

Slabý odvar dnešní propagandy

„Ověřování faktů z bojiště je nesmírně složité. Novinář na bojišti nemá jednoduchý pohyb, riskoval by život svůj i svého štábu. Sdělovací prostředky na obou stranách navíc šíří svoji vlastní propagandu a sdělují jen ty informace, na kterých té či oné straně záleží.“

Čtěte také

iROZHLAS

Bez explozí a útoků na civilisty. Tak zobrazují ruská média válku na Ukrajině

Co ale nyní předvádí ruská propaganda, je podle Karasových zkušeností děsivá masáž. „Je to něco naprosto nepřípustného. Neskutečných lží jsme u toho režimu už zvyklí. Ale na vině jsou i média, která o válce na Ukrajině hovoří jako o záchranné mírové misi.“

„Už před dvěma lety, kdy jsem Rusko opouštěl, tam nebylo lehké působit jako novinář. Státní propaganda byla děsivá. Lidé vám nechtějí pomáhat. Bojí se mluvit, bojí se problémů.“

„Novinář v Rusku nemá přístup ke zdrojům. Nemůžete si jen tak někomu zavolat, není jednoduché někam vyjet a natočit si reportáž. Úřady o vás vždy vědí už předem. Propaganda byla každodenní masáž.“

„Oproti tomu, co se děje dnes, to ale byl slabý odvar. Nyní jsou všechna opoziční média zakázána nebo zrušena, zpravodajské portály jsou uzavřeny. Lidé k informacím nemají přístup.“ To ovšem řadě lidí nevadí. V jejich očích za to může zlý Západ.

Akcent ulice

Miroslav Karas a moderátorka Zita Senková|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

„Navíc Moskva není Rusko. Zvlášť na východě lidé denně slyší o osvobozování světa od fašismu a o plnění záchranné mise, kterou na sebe vzalo Putinovo Rusko. A lidé tomu věří. Nelze se tedy divit Putinově podpoře. To velké shromáždění na stadionu v Lužnikách, to byl dav, který hnal svého vůdce do boje. Do boje s fašismem.“

„Přesto chci věřit, že stále více Rusů najde odvahu a že demonstrace budou silnější.“ Možná je k tomu pohne, uvažuje Karas, až uvidí, kolik rakví se do Ruska vrací. „Ale nevěřím tomu, že by někdo z Putinova nejvěrnějšího okruhu zradil ve vyšším zájmu. Věřím akcentu ulice, tlaku společnosti, která se snad jednoho dne probudí.“