Zpěvák a hudebník Petr Bende své kytary neprodá. „Jsou pro mě něco jako kniha vzpomínek“
Podle svých vlastních slov je žánrově široce rozkročený. „V mládí to byl rock. První bicí party jsem se učil podle kapely Kiss, která se mi strašně líbila. Dodnes mám kazetu, kterou mi táta věnoval,“ vzpomíná. Co původně vystudoval? Co musel podniknout, aby si mohl koupit první bicí? Budou hudebníci i z jeho dvou synů? Proč vzpomíná na své první puzzle? Co má rád na písních Petra Nováka? A co chystá se svojí kapelou?
Bigbít je pro něj stěžejní. „Je to pilíř, o který se opírají všechny styly, které mě v životě potkávaly. Ať už je to folková muzika, kterou mám moc rád, ať už je to lidovka, kterou máme všichni Moraváci v sobě, mám rád swing, bigband a nově je to filharmonie,“ vypočítává Petr Bende.
„Nejsem klasický sběratel kytar, ale všechny kytary, na které jsem hrál nebo na nich něco složil, jsem nikdy neprodal. Jedna kytara měla tzv. nahnuto, protože na ni nehraju. Dal jsem inzerát, pán si pro ni přijel a já mu ji neprodal. Byl šokovaný. Řekl jsem mu, že to nezvládnu, protože jsem na ní napsal Anděl perutí mách, což je naše společná píseň s Michalem Horáčkem.“
„Snažil jsem se pánovi vysvětlit, že když se na svoje kytary podívám, napadá mě, co jsem na nich složil a vlastně pro mě jsou něco jako kniha vzpomínek. Byl zaskočený, ale asi to pochopil,“ uzavírá zpěvák a muzikant Petr Bende v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
