Zpěvačka Lucie Bílá: Už nejsem ta nepřehlédnutelná koruna stromu. Jsem kmen a brzy budu kořeny
Lucie Bílá vydává nové album s příznačným názvem Obyčejná holka. Stejnojmennou píseň jí napsal Pokáč. „Je moudrý, vtipný a píše, jako kdybych to napsala já. Hledám lidi, kteří jsou na stejné frekvenci, kteří mě inspirují a motivují. Oslovila jsem ho s tím, že mi příští rok bude šedesát,“ svěřuje se zpěvačka v bilančním rozhovoru s Terezou Kostkovou pro pořad Blízká setkání.
Ke svému věku přistupuje racionálně a s pokorou. „Přirovnávám se ke stromu, který už nechce být korunou, jež je nepřehlédnutelná. Už jsem kmen, a jednou budu kořeny. A jednou nebudu ani to,“ říká.
Fanoušci ji prý stále často žádají, aby zpívala hity z 90. let. „Říkám jim ale, že už nejsou devadesátky. Navíc jsem dospělá. Tenkrát jsem mohla vyřvávat na lesy a být kontroverzní. Ale už je mi šedesát a už se se mnou nikdo nehádá, protože statistika dokazuje, že moje hudební kroky byly správné,“ vysvětluje Lucie Bílá.
Nové album podle ní funguje proto, že je výsledkem poctivé týmové práce. „Jako jehla jsem navlékla na tu šňůrku všechny korálky, které k tomu byly potřeba. Jsem týmový hráč.“
Podle svých slov nechtěla deskou najít nový žánr ani nový styl. „Už chci jenom být. Jsem obyčejná holka,“ uzavírá Lucie Bílá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
