„Zlozvyk znamená, že nepřijímáte sami sebe a potřebujete napětí odventilovat,“ říká terapeut

Zlozvyk
Zlozvyk

Zvyk, který okolí vadí, se stává zlozvykem. Někdo dlouho spí. Když to rodina akceptuje, je to zvyk, ale když budou říkat, dělej s tím něco, stává se náš zvyk zlozvykem.

„Studie rozdělených dvojčat ukázala, že mnoho věcí je dáno geneticky. Pamatuji si, že dva muži (rozdělená dvojčata) ve chvíli, kdy vstoupili na toaletu, tak nejdřív spláchli, aby byla čistá,“ popisuje v pořadu Dva na Dvojce terapeut Lucian Kantor

Vadí vám zlozvyk? Řekněte to

Některé zlozvyky jsou obtěžující, třeba skákání do řeči. „Když řeknete, že vám to vadí, je to správně. Ale když řeknete, že je to špatně, tak tomu dáváte nálepku zlozvyku,“ upozorňuje.

„Zlozvyk znamená, že nepřijímáte sami sebe a potřebujete napětí odventilovat. Já se třeba houpu na židli. Jednou k nám do ordinace přišla maminka, a říkala: Podívejte, jak se dcera pořád houpe na židli. V ten moment jsme se na sebe s kolegyní podívali a řekli: Ono se to tak někdy stává.“

Signál nespokojenosti

Do pořadu Dva na Dvojce zavolala posluchačka, jejíž manžel poté, co odešel do důchodu, začal všem říkat, co mají dělat, a rozčiluje se, když to nedělají. „To bych zlozvykem nenazval,“ uvažuje Kantor.

„Je velmi nespokojený, snaží se kolem sebe vytvořit svět, který si myslí, že by mu pomohl. Ale domácí pohoda se nedá vytvořit. Důchod mohl být jeden ze spouštěčů. Většinou říkám, že kdo je šťastný, tak se začne v důchodu usmívat.“

Jak řešit zlozvyky? Jak na cholerika? Více uslyšíte ze záznamu.

Spustit audio
autoři: Jiří Holoubek, Šárka Volemanová, Zdenka Kuchyňová

Související