Život herečky Elišky Balzerové byl plný náhod

Svou hereckou kariéru začala Eliška Balzerová vlastně náhodou. „Pan režisér Jiří Bělka měl zájem točit moc hezký scénář. A protože chtěl zkoušet na chalupě u Českých Budějovic, zeptal se svého kamaráda – režiséra Zdeňka Kaloče, který pochází také z Budějovic, zda tam není nějaká šikovná holka,“ říká Eliška Balzerová.

V roce 1971 natočila první film a zároveň odešla do divadla. O počátcích své kariéry herečka vzpomíná: „Herci tenkrát dostávali umístěnky. My jsme byli první ročník, který byl tzv. volně vybírán. Sjeli se tenkrát režiséři z celé vlasti. Do Českých Budějovic tehdy sháněli 4 studenty. Nám se nechtělo rušit spolek, ve kterém jsme studovali a náhodou se nám podařilo v tomto uskupení do Budějovic dostat.“

Logo|foto:Český rozhlas

Na spolupráci s Karlem Kachyňou umělkyně nezapomíná. „Jsou filmy, na které člověk zapomene s poslední klapkou. Na tento ale vzpomínám dodnes. Bydleli jsme naproti sobě. Jednou mne potkal a nabídnul mi roli. Točili jsme v Bohnicích v jednom opuštěném areálu. První natáčecí den za mnu přišel na scénu a řekl mi: „Vůbec nic nehraj, to co víš si přečtou diváci ze tvých očí.“ A film se podle toho také povedl.“

Důležitý byl přitom příběh nepoddajného chlapce, který se střetl s autoritou vrchní sestry, která měla jednu slabost. Tou byl pan doktor. Kluci jí neustále dělali nějaké rošťárny. Když už nešly jejich prohřešky přehlídnout, vyřídila si to ručně. Eliška Balzerová na natáčení této scény vzpomíná: „Poprosila jsem tehdy pana režiséra, abychom točili bez kaskadéra. Kdybychom to natočili jako filmovou rvačku, nebude to ono. Ale když toho kluka chytnu a vymlátím si na něm veškerou frustraci, jíž by mnou hraná postava měla v sobě mít.“ Jak sama říká, herec malého rošťáka pěkných pár ran utržil a poté se jí i trošku bál. Rvačku se ale podařilo natočit velmi věrohodně. Aby dodrželi autenticitu role Elišky Balzerové, nebyla při natáčení filmu téměř líčená. Přesto dle jejího názoru maskéři odvedli natolik kvalitní práci, že z přísné dominantní a odměřené osoby vytvořili v některých záběrech vcelku mírumilovnou bytost.
Dalším osudovým režisérem její kariéry byl Vladislav Smoljak. Eliška Balzerová na něj velmi ráda vzpomíná: „Byl nesmírný pohodář. Všechno se mu líbilo, rád improvizoval.“

Logo|foto:Český rozhlas

Každé setkání s režisérem považuje za důležité a nesmírně náhodné. Nejvíce náhodným považuje setkání s režisérem Dutkem. „Potkali jsme se ve dveřích divadla, jenom jsme se minuli ve dveřích a pozdravili se,“ vzpomíná Eliška Balzerová a dodává: „poté mi vrátný říkal, že se jenom zeptal kdo to byl a za pár týdnů jsem měla roli v Nemocnici na kraji města,“ uzavřela herečka rozhovor.