„Zmagořenej svět potřebuje humor.“ Petr Brukner s Tomášem Malečkem přejí Zdeňku Svěrákovi
„Ať je ještě dlouho s námi v divadle, i když pro nás už je to někdy až dost,“ přeje s odzbrojující upřímností Zdeňku Svěrákovi k jeho devadesátinám herecký kolega Petr Brukner. Do Blízkých setkání přišel spolu s rozhlasovým redaktorem a cimrmanologem Tomášem Malečkem nalákat na narozeninový večer Radiožurnálu i na Víkend se Zdeňkem Svěrákem na Dvojce, kde můžete slyšet premiérovou pohádku, osobní rozhovor Svěráka s Vojtou Kotkem anebo průžez Svěrákovou rozhlasovou tvorbou.
Právě smích je to, co se Zdeňkem Svěrákem a jeho světem spojují kolegové nejčastěji. „Je to humor pro ty, kdo dávali ve škole aspoň trochu pozor,“ připomíná Tomáš Maleček Svěrákova vlastní slova o Divadle Járy Cimrmana. „Občas některou hru musíte vidět stokrát, než některý fór pochopíte. A proto je můžete vidět třeba stokrát.“
Čtěte také
Petr Brukner jde ještě o krok dál a trefuje se přesně do dnešní nálady. „Někdo tomu říká turbulentní doba, zatímco já zmagořenej svět. Lidi potřebují humor,“ říká bez okolků. A kdo někdy seděl v hledišti, ví, o čem mluví. „Je to vidět při každém představení, jak to diváci hltají a při potlesku vstanou. My tomu říkáme pražské povstání.“
Divadlo má podle mínění obou pánů až nečekanou sílu. „Je to léčebné divadlo a já vidím, jak to všechny nabíjí energií,“ říká Maleček. A Brukner přikyvuje: „Nevěřil jsem starým bardům, kteří říkali, že se přišourají do divadla, přijdou na jeviště, obživnou a jsou jako mladíci. A když spadne opona, tak se zase odšourají domů a tam se druhý den dávají dohromady. A ona je to pravda!“
Možná právě v tom je kouzlo Zdeňka Svěráka, který dokáže lidem připomenout, že smích není maličkost, ale docela zásadní životní strategie.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
