Žijeme v harmonické době a možná jsme za to málo vděční, myslí si David Vávra

2. listopad 2020

Celý život neopustil pražský Braník. „Jestli to není i symbol mojí určitý lenosti,“ žertuje herec a architekt v Blízkých setkáních.

„Je to samozřejmě ta velká citová svázanost s tím místem, odkazem rodičů, rodiny, kamarádů, atd. Ale je to i požehnané i v tom, že člověk může žít na jednom místě, aniž by ho nějaká válka nebo jiná neuspořádanost lidská odtamtud vyhnala. Takže zažíváme úžasnou dobu,“ myslí si.

„I když ten komunismus byl trýznivý, tak nás zachytil v době, kdy jsme byli mladí, tak nám to nepřipadalo zas tak strašný. Žijeme vlastně v celkově dost harmonický době a možná jsme za to málo vděční. Možná to je důvod té naší současné zkoušky.“

Borelióza

Minulý rok mu následkem nemoci ochrnuly ruce a část obličeje. „Byla to taková potřebná výzva, protože já občas potřebuju přetáhnout, abych se ohlédl, co dělám blbě. Takže myslím, že to jsou výzvy a požehnání a překonávat tyhle chvilky je mi daný,“ uvažuje David Vávra.

„Dokonce pan profesor Pafko nás s Alfredem Strejčkem inspiroval, abychom o tom napsali knihu, ve které shrnujeme, jak jsme se dostali nahoru ze dna. Je tam ta naděje. Vždycky stojí za to to zkusit.“  

Jak vnímá Dušičky? Proč má rád písničky Vladimíra Merty? Na čem teď pracuje? Čím je pro něj divadlo a čím kostel?

autoři: Tereza Kostková , eh

Související