David Vávra: V plzeňském suterénu se týden schovával uprchlý trestanec z nedaleké věznice Bory. Nikdo o něm neměl ani páru

8. květen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dokončené sídlo plzeňského rozhlasu v roce 1951

Jaké poklady ukrýval studiový suterén Českého rozhlasu Plzeň už od roku 1968? Proč komunisti postavili přísně tajné studio? A proč mají studia podlahu o půl metru výš?

Už jste někdy byli alespoň poblíž známé plzeňské věznice na Borech? Když půjdete ještě dál, tak asi po necelém kilometru narazíte na komplex rozhlasových budov (hned za parkově upraveným náměstím Míru).

Zadání na přelomu 40. a 50. let znělo pro Karla Tausenaua jasně: navrhnout stavbu, která by splňovala náročné požadavky progresivního rozhlasového média. A výsledek? „Elegantní budova ve stylu poválečného funkcionalismu. Střídmé linie, pásová okna bez pilířů, fasáda z kachliček, historický nápis Československý rozhlas původním písmem. Na střeše pak symbolická vyhlídková věž, ke které vede schodiště připomínající válcovitý výstup z ponorky,“ říká architekt David Vávra.

Nápis označující začátek stavby západního křídla budovy plzeňského rozhlasu


Průvodce: David Vávra
Host: Eva Bezděkovská
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget


Projekt budovy měl původně tři části. Západní křídlo bylo dokončeno v roce 1951 a patřilo administrativě. Východní křídlo s nahrávacími studii dostavěli v roce 1956. Jako poslední měla přijít na řadu severní část s koncertní síní. Zůstalo ale jen u plánů. Od roku 2002 je komplex kulturní památkou.

Zajímavý výškový rozdíl

Studiová část má dvě hudební a dvě činoherní studia. Takových je dnes už mnoho, ale plzeňské studio má jednu zvláštnost: podlaha je tady asi o půl metru výše. „Výškový rozdíl vzniká už v základech budovy. Tady jsou totiž takzvaná plovoucí studia, která stojí na betonových nohách a taky jsou stavebně oddělená od pláště samotné budovy,“ říká Eva Bezděkovská z plzeňského Českého rozhlasu. Proč?

Kvůli dokonalé izolaci od nežádoucích zvuků z okolí. Několik technických zajímavostí ukrývá i suterén. Přímo pod schody hlavního vstupu budovy je strojovna železných výsuvných mříží, které můžou uzavřít celý vchodový prostor.

Stavba akustiky v činoherním studiu (1952)

Pod haraburdím byl malý poklad

„Dřív jsme je vysouvali v noci. Důležitou roli ale hrály v roce 1968, během invaze vojsk Varšavské smlouvy. Tehdy byly vysunuty trvale a lidé na ně věšeli plakáty, transparenty a petice odsuzující okupaci. Když pak začínala normalizace, archivářka Božena Hurtová tato cenná svědectví ukryla,“ říká Bezděková.

Nikdo je celých 40 let nenašel, ukryté pod nejrůznějším haraburdím přečkaly až do roku 1989. Dnes jsou na privilegovaném místě rozhlasového archivu. Se suterénem je spojena i další historka z 90. let.

Uprchlý vězeň i tajná místnost

„Měl se tu snad týden schovávat trestanec, který utekl z borské věznice. My jsme ho neviděli a ani nechytili, ale přišli jsme na to podle zbytků jídla,“ dodává Bezděková. Až za velkými činoherními studii na konci druhého patra najdete místnost, která je v historických plánech označená nápisem TAJNÉ! Studio vzniklo za socialismu kvůli možným obavám z vniknutí „narušitele“. Proto muselo být co nejdál od vstupu do budovy. A dnes?

„Místnost slouží jako rozhlasové muzeum, kde si lidé mohou prohlédnout starou vysílací techniku, přijímače, mikrofony i archivní fotografie,“ dodává.

Projekt budovy měl původně tři části. Západní křídlo bylo dokončeno v roce 1951, východní s nahrávacími studii v roce 1956. Severní část s koncertní síní se nepostavila nikdy


Foto: Projekt budovy měl původně tři části. Západní křídlo bylo dokončeno v roce 1951, východní s nahrávacími studii v roce 1956. Severní část s koncertní síní se nepostavila nikdy

Drama už od začátku

Žádná jiná stanice Čs. rozhlasu nezahájila své vysílání tak dramaticky, jako ta plzeňská. Budoucí ředitel Karel Šindler odjel s odjištěným samopalem v automobilu zabrat německou vysílačku na místě zvaném Obcizna. Bylo 8:00 hodin 5. května 1945 a po autě stříleli esesáci. Vysílačku se Šindlerovi a kapitánu Josefu Vaníčkovi podařilo obsadit.

Jen díky odbojářům z plzeňské pošty se z éteru v 12:05 ozval Šindlerův hlas: „Hovoří Plzeň. Svobodná Plzeň hovoří. Voláme vás, občané města Plzně a celých západních Čech. Oznamujeme, že jsme se zbavili německé nadvlády a jsme svobodní.“ Stejný Karel Šindler pak posluchačům o den později (6. května) oznámil, že na plzeňském náměstí Republiky stojí americké tanky 16. divize.

Na stejných vlnách vysílala americká armáda

Při natáčení pořadu Tady bydlí rozhlas se v plzeňském studiu nejdřív ladily noty (zleva autor Jan Herget, David Vávra a zvukař Ondřej Gášek)

Plzeň chtěla mít vlastní radiostanici už od 20. let minulého století. V roce 1926 jim ale Poštovní správa oznámila, že ČSR při mezinárodním dělení vlnových délek dostala pouze šest vln a ty jsou už obsazené. Svůj vysílač tak Plzeň měla až ve válečných letech, kdy německá Luftwaffe zřídila menší středovlnný vysílač. Byl umístěný v bunkru napůl zapuštěném do země.

1. července 1945 se vysílací stanice v Plzni stala součástí Československého rozhlasu, ale svůj vysílací čas (15:00−19:00 a 20:00−22:00) postupovala americké armádě až do 28. září 1945. Rozhlas se pak v dalších měsících přemisťoval do různých budov, celé dva roky byl v pěti místnostech školy na Škroupově ulici. V roce 1946 začala velká rekonstrukce Rečkova sanatoria, kde rozhlas zůstal až do dostavby zcela nové, pouze a jen rozhlasové budovy.

Nedokončená rozhlasová hala i se sochou Stalina

Všichni rozhlasáci museli být v KSČ

Čs. rozhlas Plzeň byl až do roku 1968 taky pod přímým vlivem ministerstva informací, které si je hlídalo už od roku 1945. V budově totiž sídlila pobočka Hlavní správy tiskového dohledu, která kontrolovala každé slovo, které mělo být vysíláno. Redakce byla ostře sledovaná předsednictvem KV KSČ, kterému se osobně zodpovídali všichni pracovníci. Taky museli být všichni členy strany.

Nový duch přišel do rozhlasu až se srpnem 1968 (a přetrvával ještě rok). Vysílali se fejetony o palčivých tématech nebo rozhovory s později nežádoucími osobnostmi. Kádrové čistky ale přišly v roce 1970 i do Plzně, kdy docházelo k vylučování ze strany a vyhazování z rozhlasu.

Po bouřlivých svobodných dnech po roce 1989 se i v plzeňském studiu rozběhla „emancipace“, která ale byla provázena neduhy doby, a jakousi svévolnou privatizací tehdy ještě státního majetku. Po změně ředitele se situace uklidnila. Se vznikem nových samosprávných krajů zahájil zvláštní oddělené vysílání některých relaci pro Karlovarský kraj (2002), a to až do vzniku samostatného regionálního studia.

Stavba budovy v Plzni na Borech (1950)
autoři: lup , jht
Spustit audio