VIDEO. Studio vzniklo z několika bytů historického domu. Teď Tady bydlí rozhlas Jihlava

16. květen 2018
Hledáte jihlavské studio? Použijte čich a zrak. Hledejte tohoto draka, nebo vůni čínské kuchyně

Bohatá historie stojí za jihlavskou budovou secesního stylu. Zatím poslední přestavba proběhla v roce 2002. Z několika bytů se tak stalo nové studio Českého rozhlasu.

Radní a sladovník Janco Schoenmelczer byl úspěšným obchodníkem a jedním z nejbohatších měšťanů středověkého královského města Jihlava. Taky si nechal postavit bohatý gotický dům s typickým podloubím. Dodnes stojí na centrálním Masarykově náměstí pod čísly 1191/42. Místo středověkého šenku je tady ale sídlo Českého rozhlasu Vysočina.

Jedno z největších náměstí

Masarykovo náměstí je jedno z největších v Česku. V době Československa bylo třetí a dodnes do něj ústí 12 ulic. Zajímavým vývojem prošel i název. Za dob Rakouska-Uherska se jmenovalo po císaři Františku Josefovi I., v roce 1924 bylo přejmenována po TGM.

Ve stejném duchu se názvy měnily dále. V roce 1939 dostalo jméno Adolf Hitler Platz, po válce se mu na krátko vrátil název Masarykovo náměstí. Pozadu nebyli ani komunisté a jihlavské centrum přejmenovali na náměstí Míru. Třetí návrat ke jménu prvního čs. prezidenta proběhl v roce 1990.


Průvodce: David Vávra
Host: Zdeněk Jaroš, dlouholetý historik Jihlavského muzea Vysočiny, Ondřej Nováček, programový ředitel Českého rozhlasu
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget

Bohatá historie

„Gotické znaky byste ale na fasádě domu č. 42 hledali marně. Poslední velká úprava na konci 18. století jí vtiskla reliéfní štukový dekor – typický znak klasicismu,“ říká průvodce pořadu architekt David Vávra.

Podle odhadu historiků byl dům postavený už v 80. letech 13. století. „V zadní části podsklepení se totiž našly fragmenty, které nás nasměrovaly právě do 13. století,“ vysvětluje Zdeněk Jaroš, který dlouhá léta působil v Jihlavském muzeu Vysočiny. Než v první polovině 16. století vyhořel, měl dům i podloubí, stejně jako v čísle popisném 39.

Ze středové zdi se rozbíhají tři mohutné, najednou ale renesanční klenby. Jak je to možné? „Na základech totiž postavili dům nový, dvojposchoďový renesanční dům se zdobným průčelím a atikou. V přízemí byla dvoulodní síň s křížovými hřebínkovými klenbami na dvojici sloupů. Dnes je prostor rozdělený středovou zdí, která přízemí dělí na dvě nestejně velké části. Vše v klasicistním slohu.“

Noví majitele znovu přestavovali

Jihlava, dnešní Masarykovo náměstí v roce 1992, kdy se ještě jmenovalo náměstí Míru

Na přelomu 18. a 19. století nechal nový majitel Josef Wotzelk přistavět dlouhé jednopatrové dvorní křídlo. „V přízemí jsme totiž našli portál s letopočtem 1800,“ vysvětluje historik. Až do roku 1945 dům vlastnili Němci a po válce se z něj stal konfiskát s byty v patrech, které se pronajímaly.

V parteru, tedy v přízemí, pak byly za socialismu obchody (s textilem a chvíli i Lověna, která prodávala myslivecké potřeby). Jsou tady i dnes, koupit si můžete brýle nebo svatební šaty. V prvním patře je asijská restaurace a ve druhém (a v podkroví) je od roku 2002 jihlavské studio Českého rozhlasu.

Selfíčko Davida Vávry s budovou Českého rozhlasu Vysočina

První vysílání ze stavby

„Dřív tady byly byty, dnes tři malá studia, centrální redakce a za skleněnou stěnou šéfovská kancelář,“ říká Ondřej Nováček, bývalý středoškolský profesor češtiny, pozdější šéf studia a dnes už programový ředitel Českého rozhlasu. Rekonstrukce byla hodně složitá, protože se musely zrušit všechny příčky nebo třeba klimatizace.

„Tým rozhlasáků byl hodně nedočkavý. Tak jsme začali vysílat ještě v době, kdy tady pobíhali dělníci. Studio ještě ani nebylo odhlučněné, tak jsme zdi obložili dekami,“ vzpomíná Nováček.

Jako v Guggenheimově muzeu

Autorem úprav interiérů je architekt Vladimír Šenkýř, který třeba do podkroví přivedl ocelové schodiště s oválnými otvory a čtvercovými svítidly zapuštěnými do zdi. „Nad schodištěm je zajímavý umělecký artefakt – zvlněný podsvícený podhled, který je v kontrastu s červenými a modrými stěnami.“ Vávrovi připomíná nějaké umělecké dílo.

„Vkročíte na schůdky, které připomínají lešení, a na jejich konci jste málem v Guggenheimově muzeu. Barevné tmavě modré i černé sešikmené stěny a vybavení málem v hi-tech stylu. Takovou kancelář by pracovníkům jihlavského rádia mohl kde kdo závidět,“ rozplývá se Vávra.

Tady se bude točit... Jen se ještě musí „sladit noty“ (zleva Jan Herget, David Vávra a zvukař Ondřej Gášek)