Už jste někdy viděli dům s ocelovými pružinami? Tady bydlí rozhlas: Římská
Pohledový beton, sklo, kov a k tomu černé ocelové bloky s pružinami, které tlumí otřesy od projíždějících vlaků a metra z podzemí. Progresivní architekturu z přelomu tisíciletí najdete ve studiovém domě Českého rozhlasu. Třináctka je taky plná hipsterů.
Na konci srpna 1992 se dělilo Československo, rozdělit se musel i český a slovenský rozhlas. Ve stejné době se ale už dostavovala nejvyšší budova v zemi, mrakodrap na Pankráci. Měl být novým sídlem moderního Čs. rozhlasu, ale po dohodě českého a slovenského premiéra Václava Klause a Vladimíra Mečiara v brněnské vile Tugendhat, byly plány ty tam.
Znamenalo to míň stanic, pořadů i zaměstnanců a půlka mrakodrapu by zůstala prázdná. Nakonec se vedení rozhodlo Pankrác prodat a za utržené finance postavit menší, moderní studiový dům. Do 10 let se z plánu stala skutečnost a postavila se budova v Římské ulici 13.
Interiér Římské? Uvidíte pohledový beton, sklo, světlo, žebrová konstrukce stropu, lávku spojující dvě části budovy, luxfery v podlaze nebo dekorativní doplňky jakými jsou papírové vzducholodě.
Pružiny v ocelových blocích
Stojí na druhé straně bloku domů, které tvoří rozhlasový komplex na Vinohradech. Pozemek rozhlasu patřil už od 30. let a stály tam provizorní jednopatrové budovy, které musely jít koncem 90. let k zemi. „Posuvné skleněné dveře přímo lákají k návštěvě,“ komentuje své pocity průvodce pořadu David Vávra
Vstupní recepce je „dřevem obložená oáza sevřená v betonovém korpusu. Hned za ní je vidět technická perlička stavby – černé ocelové bloky.“ Vyplňují je speciální pružiny, které tlumí otřesy od projíždějících vlaků a metra z podzemí. Tyto bloky nesou tíhu celého několikapatrového studiového traktu. Otevřený světlík pak propojuje přízemí s centrálním atriem ve 2. patře.
Novostavba, ze které začal rozhlas digitálně vysílat na podzim roku 2000, je hrdým reprezentantem progresivní architektury přelomu tisíciletí. Její znaky jsou asi nejlépe vidět právě tady, v prostorném atriu.
Jak se staví rozhlasový dům?
Podle autora projektu architekta Martina Němce se hodně inspiroval v zahraničních studiových domech, kterých viděl tolik, že je nespočítá, než tehdy sedl k počítači. Strohý matriál, jako beton, sklo a kov, vybral spolu s kolegy záměrně.
Dá se v nich totiž najít stopa pozdějšího hipsterství. Ostatně, na pohledový beton se dodnes ptá nejeden host vysílání, a to hned několika stanic, které tady teď sídlí. „Na stavbě bych ani dnes nic neměnil, ale dojem kazí dodatečné úpravy a zaplevelené atrium,“ říká architekt Němec.
Jak se pozná hipster? Víc než u koho jiného tady platí, že je to, co sleduje, čte a poslouchá. Každý hipster tvoří. Míchá hudbu, točí filmy, dělá graffiti. Nebo aspoň píše nějaký blog. Extra body si připisuje za podváhu, alergie, psychické problémy a abstinenství. Taky nikdy a nikomu nepřizná, že patří k hipsterům, kterým se veřejně vysmívá a pohrdá jimi…
Jako na parníku?
„Připadám si tu jako na přístavním molu, od kterého se chystají vyplout dva zaoceánské parníky. Ten vpravo lemují čtyři paluby s provokativním oranžovým zábradlím. Kdežto nalevo se zvedá chladná stěna s mnoha okny, že by kajuty? Ano, ale speciální, rozhlasové!
Za nimi jsou vysílací studia,“ říká Vávra. Druhá paluba patří Dvojce a Rádiu Junior, třetí Radiožurnálu a Plusu a úplně nejvýš, na čtvrté palubě, sídlí Vltava a Rádio Praha (vysílání do zahraničí). Vpravo je pět pater a vlevo jen čtyři. Ve studiovém traktu jsou totiž patra vyšší – kvůli technologiím ukrytým v podlaze a vzduchotechnice schované pod stropními podhledy. Kdežto kancelářská patra jsou nižší, takže se jich sem vešlo víc.
Newsroom
Centrální mozek zpravodajství Českého rozhlasu sídlí v newsroomu. „Ten v původním projektu nebyl a doplňovali jsme jej až za provozu,“ vysvětluje architekt Němec. „Z architektonického hlediska bychom newsroom umístili jinam, ale bylo nutné, aby byl co nejblíž vysílacím studiím. Takže v tomhle případě zvítězila provozní efektivita nad architektonickou kreativitou,“ vysvětluje.
Openspace sahá přes celé patro a pracuje v něm kolem 30 lidí. Vpravo jsou studia Radiožurnálu, vlevo sídlí Český rozhlas Plus. Každou chvíli se otevřou dveře některého ze studií a dovnitř vchází redaktoři, kteří přinášejí čerstvé zprávy z domova i ze světa, z regionů, kultury i ze sportu. Telefonují, stříhají zvuky, točí, klepou do klávesnic počítačů nebo sledují agentury. U velkého okna do atria sedí produkční, zprávaři a editoři.
Tři v jednom
Studiový dům je hned na několika místech propojený s ostatními vinohradskými budovami. Od vysílacích studií vede k redakcím třípatrová prosklená lávka ve tvaru trychtýře.
„Vymyslet to byl menší hlavolam, protože velikosti volných otvorů historické a nové budovy byly rozdílné. A průchody do rohové Římské 15, kterou rozhlas koupil až v roce 2007, se probourávaly až za provozu v třináctce. U některých průchodů jsme museli zapomenout na estetiku a jediným motivem byla pouhá funkčnost,“ vysvětluje autor projektu Němec.
Průvodce: David Vávra
Host: Martin Němec, architekt projektu
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget
Schodiště jako do zvonice
Páteř rozhlasového studiového domu tvoří dvojice výtahů v samém středu. Vedou z -3 podlaží až do nejvyššího, 8. patra. „Souběžně s nimi stoupá i schodiště, které mi svým uspořádáním i výškou připomíná schody, po kterých v Záhadě hlavolamu stoupal tajemný M za Janem Tleskačem do zvonice. A víme, jak to dopadlo,“ zoufá si Vávra.
A je tady i střešní terasa. Čerstvý vzduch, trochu zeleně a jedinečný výhled na centrum Prahy – i to může nabídnout studiový dům Českého rozhlasu „svým hipsterům“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
