David Vávra: Ke svému životu potřebuji stádo
Když byl ještě dítě, babička ho obula do holínek a vyhodila z lodi uprostřed Orlické přehrady, aby svého vnuka připravila na mezní situace v životě. David Vávra se neutopil, a tak může rozdávat lidem radost jako herec i architekt.
Babička prý byla první surrealistkou v jeho životě. Například v padesáti letech skočila šipku z železničního mostu do řeky. David Vávra po ní určitě zdědil nějaké geny, koneckonců jeho bláznivé nápady jsou dobře známé z divadla Sklep, které spoluzaložil a stále v něm také hraje.
Ve spolku kamarádů funguje tak dlouho možná i proto, že je stádním typem. „Ke svému životu potřebuji stádo,“ prohlašuje David Vávra. Tato potřeba prý vznikla v době, kdy jako kluk chodil do skautského oddílu.
Opájí se vlastní zhovadilostí
Na jevišti se rád opájí vlastní zhovadilostí, jak s oblibou říká. A na založení legendárního divadla vzpomíná následovně: „S Milanem Šteindlerem jsme měli tři vzory – Ctibora Turbu, Cimrmany a Vodňanského se Skoumalem,“ s tím, že se řídili heslem: „Plagiátorem není ten, kdo je druhý, ale ten, kdo je horší,“ dodává s úsměvem.
Pro kamarády staví nerad
Jako architekt prý nemá touhu formovat svět skrz domy. Spíše má potřebu navrhovat je tak, aby co nejlépe sloužily lidem. Stavění pro kamarády se ale vyhýbá: „Když se totiž promíchají profesní a soukromé vztahy, přestane to fungovat.“ A co je podle něj největším nepřítelem architekta? Dobrý nápad a dostatek peněz.
Související
-
Potřebujeme Kaplického Chobotnici i Maršmeloun, říká "šumný" architekt David Vávra
Musíme se naučit žít v betonu. Beton je krásný přírodní materiál. Spoustu práce na něm udělá Pánbůh jenom světlem. Herec pro zábavu David Vávra má profesní židli jen jednu.
-
David Vávra: "Vnímejte jaro všemi póry i pórky"
Pondělním (5. března) hostem Dvojky ČRo a magazínu „Je jaká je“ byl hodinu před polednem „šumný“ architekt, herec, publicista a moderátor David Vávra.
-
Plagiátor není ten druhý. Ale ten horší, vzkazuje Cimrmanům Milan Šteindler
Divadlo Sklep, podobně jako Divadlo Járy Cimrmana, dělí lidi na dva tábory: zarputilé odpůrce a nadšené obdivovatele. Když už to ale jednou láska je, je to na celý život.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
