Zamyšlení - 7.3.

Nejsem zřejmě jediný, kdo si klade otázku, proč vadí právě mjr. Zeman a kde je vůbec hranice, která by se neměla překročit. Bude potom každá detektivka a komedie z let 1948 - 89, z doby kdy scénáře až na výjimky více či méně podléhaly společenské objednávce, budou všechny filmy napříště doprovázeny vysvětlujícím dokumentem?

Logo|foto:Český rozhlas

Představme si, že by promítání populárních komedií Anděl na horách nebo Dovolená s Andělem pokaždé doplnil dokument o práci a zákulisí Revolučního odborového hnutí. Kdo by měl stanovit, kde je hranice - co ještě ukazovat a co už by jednou provždy mělo zůstat v archivu. Bude vybrána komise, kde budou mít slovo zástupci všech generací, političtí vězni, příbuzní těch, kteří věznění a týrání nepřežili, ale i ti nejmladší, kteří o té době nevědí zhola nic ? (nebo budeme takové raritní filmové a televizní kousky, kde se bývalý režim oslavuje optimistickými úsměvy, nízkou cenou zeleniny a ovoce nebo otevřenou politickou propagandou, ukazovat jen občas - třeba na výstavách o naší novodobé historii?)

V Lidových novinách na stejné téma publicista Vladimír Bystrov mj. píše: ". Je tragickou chybou, když budeme ztrácet čas s majorem Zemanem, a nebudeme se víc zamýšlet nad tím, jací lidé, když ne my, to chodili na mítinky odsuzující zrádce socialismu a podepisovali petice žádající jejich nejpřísnější potrestání. Klidně jsme žili, veselili se, milovali se a rodili děti hned vedle táborů v Příbrami a Jáchymově. Je tragickým omylem, hledat kdo, místo toho, abychom se ptali proč!"

Ano, mjr. Zeman je skutečně dobrý otloukánek, který na sebe strhává pozornost jak diváků tak i kritiků. Ale je to taky jen důsledek čehosi nebo zástupný problém a jeho odstranění neřeší skutečnou příčinu. Na jedné straně je tu televize, ze své podstaty především zábavné médium (nebo ještě přesněji - komerční televize), která bude vždy a za všech okolností hledat cestu, jak získat největší procento diváků a s tím i potřebnou reklamu a peníze, proti takovému uvažování, pokud je v mezích zákona, není co namítat. Zákon porušen nebyl, protože pak by jistě precedentní výrok zazněl již po první uvedení mjr. Zemana na obrazovce veřejnoprávní televize. A mimochodem - bývalý většinový majitel a ředitel TV NOVA Vladimír Železný byl tím mužem, který v programu své tehdejší (nebo možná i své dnešní) televize odmítl Zemana reprizovat s odkazem, že by to vyznělo jako heroizace zločinů komunismu! (Jako vedlejší tu dnes nechávám otázku, že takových cest, k získání televizního publika, je jistě mnohem víc a vysílání mjr. Zemana je pouze jednou z nich. Budiž řečeno, že je to po hříchu cesta nejsnazší, která se "veze" na vlně jisté retronostalgie naší společnosti.)

Není tedy důležitější spíš než podávat trestní oznámení na komerční televizi, přemýšlet o tom, proč je situace v naší společnosti (patnáct let po r. 1989) taková, že opakování příběhů mjr. Zemana je pro televizi stále ještě výhodné? Mjr. Zeman totiž stále vzbuzuje strach. Proč?

Jedni v něm vidí oslavu režimu, který ničil lidské životy a druzí se bojí, že připomíná systém, který podle posledních průzkumů voličských preferencí láká nejméně 16% obyvatel, kteří by dnes při volbách do parlamentu zvolili KSČM.

Ale když to nebude mjr. Zeman, přijde něco jiného - nakonec kolik televizních seriálů, nad jejichž scénáři neměla sice dohled státní bezpečnost, ale přesto jsou falešným zrcadlem své doby, kolik takových příběhů dnes a denně sledujeme? A třeba se zalíbením a jistou nostalgií, s tichým pousmáním nebo oceněním dobrých, hereckých výkonů.

Zeman i Žena za pultem - to byly v jistém slova smyslu populární televizní příběhy, které přitáhly a přitahují milióny diváků. Rozdíl je v tom, že některé scénáře mjr. Zemana záměrně pracovaly s falešnými historickými údaji, zatímco Žena za pultem nebo Nemocnice lhala jenom tak tiše, ne tak okatě. Ale všichni víme, že takové lahůdky nebo takovou nemocnici jako měli v Boru, aby člověk v té době pohledal. Všechno to byly to televizní pohádky. A proč ne? Děti si pohádky čtou, dospělí je mají v bedně.

I dnes takové pohádky máme a je to často ještě mnohem složitější. Člověk dnes už ani nepozná, co je fikce a co realita. Velký televizní bratr nás okupuje doslova všude, na každém kroku. Mluvíme jazykem televizní reklamy a novinových titulků - jsme zakleti v televizní pohádce od rána až do noci. A není z ní úniku. Buďme tedy rádi za televizní pohádky a příběhy o kterých víme, že tohle je vymyšlené nebo vylhané a díky za to, že jsme schopni to ještě poznat.

Chyba je jinde. Vinen není kriminalista Honza Zeman, to je pouze drobný kamínek v mozaice o nás samotných, o naší schopnosti podívat se, třeba i s kritickým odstupem, na život jaký jsme žili a jaký žijeme. A Zeman k němu patřil, stejně jako prvomájové průvody nebo vysílání rádia Svobodná Evropa večer pod polštářem a tiché ranní mlčení před dětmi, jen proto, aby něco z toho neřekly ve škole. Televizní mjr. Zeman to je zručně - na dobovou objednávku - napsaná detektivka, kterou můžeme vypnout a nebo ji sledovat aniž by se nás její politický podtext nějak blíž dotýkal. Přepnout na jiný kanál v našem vlastním životě je neskutečně těžší, každá změna je bolavá a navíc se nám v televizi vrací i to hezké, jako všechno, když jsme byli mladší.

A tak bohužel, ve stínu televizní obrazovky, ve stínu vášní, zda se má seriál o Zemanovi vysílat nebo ne, zůstávají i věci důležitější: - jako je např. dnešní výuka dějepisu na školách, kdy se jen málokdy podaří ve výuce dojít až k novodobé historii našeho státu, - jako je setrvalá podpora voličů komunistické straně nebo chybějící jasné (alespoň tedy morální, když je tak složité právní) odsouzení těch, kteří byli nositeli a vykonavateli zla.

Mjr. Zeman to je pouze lístek plevelu, který tu povážlivě bují a který se v nás a kolem nás přemnožil, má tu dobrou úrodnou půdu a ještě ho podporuje naše lhostejnost a nezájem. Je pozdě trhat lístky a lístečky plevelu - začít musíme konečně už jednou pořádně. U kořenů.