Vybrat správnou odrůdu meruněk je docela věda

Připomeňme si, že domovinou meruněk je střední a východní Asie, především Čína, kde rostou dodnes planě v různých formách. Do střední Evropy se meruňka dostala z oblastí Středozemního moře. Její pěstování je rozšířeno především na jižní Moravě, v Čechách podstatně méně, což souvisí s odlišnými klimatickými podmínkami.

Meruňky se v Kittsee pěstují už asi sto let|foto: Vojtěch Berger

Vysoké požadavky na teplo a světlo
Meruňky vyžadují půdy záhřevné, středně těžké, propustné, hlinitopísčité až písčitohlinité. Nesnášejí půdy těžké, studené a zamokřené, kde stromy nedostatečně ukončují vegetaci. Pak bývají poškozeny mrazem a odumírají. Meruňka má poměrně vysoké požadavky na teplo a dostatek světla. Nejlépe se jí daří v polohách do 350 metrů nad mořem, s průměrnou teplotou 8,5 °C a srážkami 550–600 mm za rok. Intenzivně ji lze pěstovat v nejteplejších oblastech země.

Nevhodná jsou větrná stanoviště
V zahrádkách můžeme meruňky pěstovat i v oblastech s průměrnou teplotou kolem 7 °C a do nadmořské výšky 400–450 m se srážkami okolo 700 mm, ovšem na vhodném stanovišti na jihozápadním nebo západním svahu, kde teploty méně kolísají. Nevhodná jsou větrná stanoviště a mrazové kotliny.

Novější odrůdy
Vykazují vyšší odolnost proti mrazu, zdravěji rostou, lépe snášejí řez a je u nich i menší výskyt odumírání stromů na mrtvici meruněk.
Patří k nim odrůda Radka s plody, které jsou vhodné především jako stolní ovoce. Odrůdu Ledanu lze vysadit i do výše položených oblastí. Velita vyžaduje chráněné stanoviště. Také Pálava je náročná na stanoviště. Odrůda Lerosa vyniká odolností proti proti mrazu v květu. Marlen se nejvce daří v oblastech pro meruňky nejvhodnějších.

Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz.