Vřes používali Keltové nejen k léčení, ale i k magii

Vřes obecný
(Calluna vulgaris)
je keřík z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), který roste na velmi nehostinných, neúrodných, kyselých půdách, kde musí tvrdě bojovat o své přežití. Při tom mu pomáhá mykorhizní symbióza s houbou Hymenoscyphus ericae. Proto rostliny většinou po přesazení z přírody bez mykorhizy zahynou. K léčbě používáme kvetoucí nať ve formě nálevu nikoliv ze šlechtěných kultivarů vřesu, ale z rostlin rostoucích v přírodě. Vřes velmi pomáhá při léčení ledvin, otocích způsobených nedostatečnou činností ledvin, při dně pomáhá odvádět z těla kyselinu močovou, odstraňuje záněty, posiluje psychiku a sebevědomí, zlepšuje spánek. Vřes používali již Keltové nejen k léčení, ale i k magii.

Popenec obecný
(Glechoma hederacea)
je vytrvalá, plazivá, modře kvetoucí trvalka z čeledi hluchavkovitých (Laminaceae), která velmi hojně roste v lužních lesích a na zahrádkách. Je to jeden z mála plevelů, který můžeme na zahrádce tolerovat. V okrasných zahradách se pěstuje pro dekoraci jeho šlechtěná panašovaná odrůda. Užíváme nálev z kvetoucí natě. Nálev má široké léčivé působení zejména na dýchací a močové cesty a zažívání. Svými svíravými účinky tlumí průjmy, zlepšuje trávení, detoxikuje a ochraňuje játra. Výrazně tlumí záněty v těle. Zevně jej používáme do koupelí na špatně se hojící rány a kožní vyrážky. Na jaře můžeme mladou nať přidat do vaječných velikonočních pomazánek, do polévek, jako koření atd. Stejné účinky má i u nás méně rozšířený popenec chlupatý (Glechoma hirsuta).

Další podrobnosti najdete v prosincovém časopisu Receptář.