Vratič - léčivý a odpudivý, radí Stanislav Peleška
V naší přírodě se v tuto dobu setkáváme s několika druhy vratičů a řimbaby, a to nejen ve volné přírodě, ale i v okrasných zahradách.
Běžně to je VRATIČ OBECNÝ (TANACETUM VULGARE), lidově také cicvárová bylina, nesmrtelka, dále přes 40 dalších názvů. Tento vratič obecný má odpudivou vůni již v době bez květů, ale i za kvetení se rostlinám vyhýbal pasoucí se dobytek (krávy, ovce, kozy) a na pastvinách zůstávají trsy této byliny nedotčené od jinak běžných zvířat. Pro odpudivou vůni se jeho vrcholky využívají k zahánění blech a hmyzu z pelechů psů, i komárů a molů.
Známější je vnitřní používání vrcholků vratiče obecného na vypuzení střevních parazitů a na vyvolávání potratů. Takovéto užívání je rizikové, protože tato bylina má jedovaé látky, které v nadměrném množství mohou být až smrtelně nebezpečné.
V Evropě se tato vytrvalá blyina - vysoká 0,5 až přes metr - využívala k barvení bavlněných a vlněných látek a vláken do žlutého zabarvení.
Velmi podobná tomuto vratiči obecnému je ŘIMBABA OBECNÁ (TANACETUM PARTHENIUM), původně snad ze severovýchodní Evropy, která je hlavně účinná při migrénách: postačí lístek řimbaby rozežvýkat v ústech a migrénový hlavybol pomine.
Později se řimbaba stala zájmovou bylinou k prošlechtění jejích květních úborů do podobných barev až plnokvětých úborů nových kultivarů k pěstitelsky i plošně okrasným účelům. Vytrvale rostou bezproblémově v jakékoliv zahradní půdě, dorůstají téměř 0,5 metru, a kvetou po celé léto. Jsou také nabízeny k nákupu na některých květinářských a botanických výstavách a trzích.
Všechny vratičové druhy patří do čeledi květin hvězdnicovitých neboli složnokvětých (Asteraceae).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.