Víte, že ze se špaldové mouky vyrábějí těstoviny?
Rozdílné vlastnosti pšenice, žita, ječmene a dalších ovlivňují chuť i trvanlivost pečiva a cukroví připravovaného z mouky. Nejznámější a také nejvíce používána je pšeničná mouka: hladká, polohrubá a hrubá.
Rozdělení je dáno jemností mletí obilného zrna: To se nejprve zbavuje obalu a klíčku (jinak by mouka rychle žlukla), pak se mele — postupně na hrubý šrot, jemnější krupici a nakonec na mouku. Pokud na balení není uveden druh obiloviny, jde vždy o mouku pšeničnou.
Žitná mouka obsahuje podobné množství lepku jako pšeničná. Lepek je důležitý pro pečení — je základem pro tvorbu těsta. Žitné pečivo je však hutnější než pšeničné, intenzivněji voní a déle vydrží.
Na trhu se objevuje také ječná mouka. Obsahuje menší množství lepku, a proto při pečení hůře reaguje. Vyrábějí se z ní především ploché chleby a placky.
Ovesnou mouku používáme především na zahuštění do polévek, pudinků a podobně, lze ji přidat i do chlebového těsta.
Ze špaldové mouky (druh pšenice) se vyrábějí základy nebo přídavky do těstovin, tvoří přísadu müsli i pečiva. Chléb s přídavkem špaldové mouky má výraznou chlebovou vůni, velký objem, popraskanou kůrku, výborně chutná a dlouho vydrží vláčný a čerstvý.
Na trhu se objevují i mouky z jiných obilovin a rostlin – nejčastěji z kukuřice, pohanky, rýže, sóji či amarantu. Většinou jde o hodnotný zdroj vitaminů a minerálů, některé druhy jsou vhodné i pro osoby s alergií na lepek. Tyto mouky bývají dražší kvůli náročnějšímu zpracování, nižší osevné ploše a většinou menší výnosnosti.
Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
