Velký vychovatel nejsem, moje děti jsou se mnou víceméně kamarádi, přiznává Arnošt Goldflam
Svoje děti vychovává vlastní metodou, které v nadsázce říká LSD. Láska, spolehlivost, důvěra. „Zatím to funguje. Dokonce i teď kolem puberty. I když je to někdy trochu dramatické,“ pochvaluje si dramatik, režisér a herec Arnošt Goldflam v Blízkých setkáních. Proč se celý život bál, že bude válka? Jak vařila maminka, která pocházela z Ukrajiny? Poslechněte si v audiu.
„Já si velmi cením toho, že se mi moje děti nebojí svěřit. Můj táta byl přísný. Za to jsem mu dnes vděčný. Ale jako osmiletý bych se mu nesvěřil,“ vzpomíná Arnošt Goldflam. „Proto jsem rád, že se mnou moje děti mohou otevřeně mluvit a také to dělají. Velký vychovatel nejsem. Jsou se mnou víceméně kamarádi.“
Tatínek ho prý naučil neodkládat věci. „Měl jsem k tomu trochu sklony. On mi vštípil pořádkumilovnost, spolehlivost a zodpovědnost. Dnes na něj vzpomínám s láskou, i když jsme se často přeli.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
