Vávra
Vávra je 53. nejčastější české příjmení, nosí jej 11 662 osob a jako příjmení je doložené už z roku 1585. Pochází z rodného jména Vavřinec – to má původ v latinském Laurentius, tj. „pocházející z města Laurenta“, případně přeneseně „vavřínem ověnčený“, „vítězný“ (laurus je totiž „vavřín“).
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 206; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 33; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 20; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 180; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 277–8; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 55; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 59; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat?, Praha 2010, s. 300 (Vavřinec)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
