Vaše kosti vědí, co jíte

Archeologické nálezy pomohly určit, že muž žil na území nedaleko Chotěbuze u Českého Těšína v době, které se odborně říká Halštat (podle malé vesničky v centru Rakouska, kde lidé této kultury měli své sídliště). Správně by ale na tomto místě žádná kostra ležet neměla. Lidé v té době své mrtvé spalovali. Proč tedy v Chotěbuzi ležící lidské tělo označuje okamžik zániku hradiště? Šlo o dobyvatele, který tu našel smrt, anebo obránce?

V době nálezu ještě nikdo nepředpokládal, že jednou bude možné odpovědět i na otázky, které si archeologové nikdy nepoložili. Totiž: co tento muž jedl a kudy cestoval. Přírodovědné metody archeologům pomohly rozluštit příběh muže z Chotěbuze.

Obr. 1
Nahoře: Výbrus kořene první horní stoličky člověka z Chotěbuze.
Dole: Snímek kořene zubu zobrazený polarizačním mikroskopem. Šipka ukazuje na poslední přírůstek, který je světlý. Tmavý ještě nezačal růst a proto můžeme říci, že muž zemřel na počátku listopadu (zimní přírůstky začínají růst v listopadu).

Obr. 1

Obr. 2
Poměr izotopů stroncia 86 a stroncia 87 (86Sr/87Sr) činí v čelisti člověka z Chotěbuze 0,7116. Podobné složení mohl dát jedině pobyt ve dvou oblastech Evropy, kde mají horniny podobné složení: Harz (Německo) a Pobaltí (Polsko). Vzhledem k nádobám, nalezeným ve vrstvě, ve které ležela kostra, se kloníme spíše k Pobaltí.

Obr. 2

Obr. 3
Pro analýzu původu muže z Chotěbuze byly použity kosti, nalezené přímo na daném místě. Důležité jsou zejména kosti domácích prasat, u nichž se předpokládá, že nebyla předmětem obchodu jako koně a krávy a vyrostla na dané lokalitě. Proto vypovídají o poměru izotopů (86Sr/87Sr) stroncia v podloží.
U člověka z Chotěbuze představuje levý sloupec poměr izotopů ve zkoumaném zubu (dětství), pravý sloupec jsou izotopy v kosti (posledních deset let života).
Množství stroncia v kostech odpovídá hodnotě nalezené v psí kostře, patřící chrtovi, který se do Slovany osídlené Chotěbuze dostal rovněž z Pobaltí.

Obr. 3

Obr. 4
Další metodou, která se používá pro stanovení stravy „majitele“ kostí, je poměr izotopů uhlíku 13 k uhlíku 12 (13C/12C) a dusíku 15 k dusíku 14 (15N/14N). Člověk z Chotěbuze nebyl ani vyhraněným vegetariánem, jako populace neolitických lidí z Dánska, Anglie a moravských Vedrovic, ale nejedl ani převážně masitou potravu, jako historičtí eskymáci a dánští mezolitičtí lovci. Výsledek analýzy muže z Chotěbuze ukazuje, že se masem živil poměrně často. Nechyběly v ní mořské ryby a občas i ovoce a zelenina.

Obr. 4

Obr. 5
Z poměru izotopů uhlíku (13C/12C) a dusíku (15N/14N) lze vyčíst i to, jaké množství stravy člověka z Chotěbuze tvořila mořská strava.
Zvířata živící se čistě rostlinnou stravou mají velké záporné hodnoty poměru izotopu uhlíku a nízký poměr izotopů dusíku. Proto se tur domácí a zubr či srnec zobrazují v levém dolním rohu. Na opačném konci grafu jsou zvířata, živící se masem a mořskými živočichy. Příkladem je tuleň, mající nízké záporné hodnoty poměru izotopu uhlíku a vysoký poměr izotopů dusíku.
Zhruba uprostřed jsou hodnoty zjištěné z kostí mladopaleolitických lovců, kteří žili na pobřeží Anglie zhruba 9 000 let před dobou muže z Chotěbuze, a živili se rybami a mořskými mlži. Tito lidé nám rovněž slouží jako porovnávací materiál pro našeho člověka z Chotěbuze.
Ze všeho řečeného vyplývá, že mořští živočichové tvořili přibližně 10 % potravy zkoumaného člověka.

Obr. 5