Vaše kosti vědí, co jíte
Na počátku byl objev části lidské kostry na spálené zemi. Psal se rok 1990. Do druhého roku archeologové odkryli další kusy. Lopatka nesla známku násilné smrti. Muž byl zasažen mečem, který patrně přeťal tepnu a způsobil smrt. Byla to vražda, nebo dobyvačný boj? Nevíme. Umíme jen říci, že se to stalo před 3000 lety a že krátce nato hradiště, kde muž ležel, zaniklo.
Archeologické nálezy pomohly určit, že muž žil na území nedaleko Chotěbuze u Českého Těšína v době, které se odborně říká Halštat (podle malé vesničky v centru Rakouska, kde lidé této kultury měli své sídliště). Správně by ale na tomto místě žádná kostra ležet neměla. Lidé v té době své mrtvé spalovali. Proč tedy v Chotěbuzi ležící lidské tělo označuje okamžik zániku hradiště? Šlo o dobyvatele, který tu našel smrt, anebo obránce?
V době nálezu ještě nikdo nepředpokládal, že jednou bude možné odpovědět i na otázky, které si archeologové nikdy nepoložili. Totiž: co tento muž jedl a kudy cestoval. Přírodovědné metody archeologům pomohly rozluštit příběh muže z Chotěbuze.
Obr. 1
Nahoře: Výbrus kořene první horní stoličky člověka z Chotěbuze.
Dole: Snímek kořene zubu zobrazený polarizačním mikroskopem. Šipka ukazuje na poslední přírůstek, který je světlý. Tmavý ještě nezačal růst a proto můžeme říci, že muž zemřel na počátku listopadu (zimní přírůstky začínají růst v listopadu).
Obr. 2
Poměr izotopů stroncia 86 a stroncia 87 (86Sr/87Sr) činí v čelisti člověka z Chotěbuze 0,7116. Podobné složení mohl dát jedině pobyt ve dvou oblastech Evropy, kde mají horniny podobné složení: Harz (Německo) a Pobaltí (Polsko). Vzhledem k nádobám, nalezeným ve vrstvě, ve které ležela kostra, se kloníme spíše k Pobaltí.
Obr. 3
Pro analýzu původu muže z Chotěbuze byly použity kosti, nalezené přímo na daném místě. Důležité jsou zejména kosti domácích prasat, u nichž se předpokládá, že nebyla předmětem obchodu jako koně a krávy a vyrostla na dané lokalitě. Proto vypovídají o poměru izotopů (86Sr/87Sr) stroncia v podloží.
U člověka z Chotěbuze představuje levý sloupec poměr izotopů ve zkoumaném zubu (dětství), pravý sloupec jsou izotopy v kosti (posledních deset let života).
Množství stroncia v kostech odpovídá hodnotě nalezené v psí kostře, patřící chrtovi, který se do Slovany osídlené Chotěbuze dostal rovněž z Pobaltí.
Obr. 4
Další metodou, která se používá pro stanovení stravy „majitele“ kostí, je poměr izotopů uhlíku 13 k uhlíku 12 (13C/12C) a dusíku 15 k dusíku 14 (15N/14N). Člověk z Chotěbuze nebyl ani vyhraněným vegetariánem, jako populace neolitických lidí z Dánska, Anglie a moravských Vedrovic, ale nejedl ani převážně masitou potravu, jako historičtí eskymáci a dánští mezolitičtí lovci. Výsledek analýzy muže z Chotěbuze ukazuje, že se masem živil poměrně často. Nechyběly v ní mořské ryby a občas i ovoce a zelenina.
Obr. 5
Z poměru izotopů uhlíku (13C/12C) a dusíku (15N/14N) lze vyčíst i to, jaké množství stravy člověka z Chotěbuze tvořila mořská strava.
Zvířata živící se čistě rostlinnou stravou mají velké záporné hodnoty poměru izotopu uhlíku a nízký poměr izotopů dusíku. Proto se tur domácí a zubr či srnec zobrazují v levém dolním rohu. Na opačném konci grafu jsou zvířata, živící se masem a mořskými živočichy. Příkladem je tuleň, mající nízké záporné hodnoty poměru izotopu uhlíku a vysoký poměr izotopů dusíku.
Zhruba uprostřed jsou hodnoty zjištěné z kostí mladopaleolitických lovců, kteří žili na pobřeží Anglie zhruba 9 000 let před dobou muže z Chotěbuze, a živili se rybami a mořskými mlži. Tito lidé nám rovněž slouží jako porovnávací materiál pro našeho člověka z Chotěbuze.
Ze všeho řečeného vyplývá, že mořští živočichové tvořili přibližně 10 % potravy zkoumaného člověka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.