Vánoce u Filipovských? Smoking, šneci a lastury... I po válce, vzpomíná Pavlína Filipovská

František Filipovský
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy František Filipovský

Pavlína Filipovská se těší každý rok na Štědrý den. Ráda vzpomíná ale i na ty s tatínkem. Byly výjimečné. Dodnes nerozumí tomu, jak její maminka dokázala po válce všechno sehnat.

Štědrý den probíhá u Pavlíny Filipovské už v relativním klidu. Jak říká, na všechno, co by ten den měl člověk zařídit, už je vlastně pozdě. Takže jde na hřbitov rozsvítit svíčku. „Tam si popovídám. Ale už mě tahají za rukáv, abych toho nechala, že na to mám celé svátky.“ Jdou totiž na šneky.

„Byla jsem zvyklá, že mě na ně tatínek brával na Štědrý den do kdysi dávné Klášterní vinárny na Národní třídě.“ Varuje, že u jídla se člověk nesmí „znehodnotit“, tj. příliš popíjet nebo se moc zdržovat. „Je to jen taková formalitka, ale nádherná. Já si to užívám.“

Tajný štědrovečerní recept

Ráda vzpomíná na Vánoce, které ještě nemusela sama připravovat. I když si jako „válečné dítě“ uvědomuje, že to tehdy nebylo jednoduché. „Všechno poshánět! Ty ženský tehdy byly neuvěřitelný kouzelnice.“ U stolu se scházela jen nejužší rodina.

„Tam seděl tatínek ve smokingu. Brácha přišel v bílý košili a nerad si vzal na sebe sako z tanečních. I pes to ctil a kupodivu ležel opodál a neloudil.“ Menu bylo tradiční. Až na předkrm. „Takový lasturky. Recept nemůžu prozradit. Ten už chováme pod pokličkou od tátovy maminky Pavlíny. Je to šíleně dobrý.“

Pavlína Filipovská

Tatínek nebyl s kaprem kámoš

Rybí polévku František Filipovský neměl rád. „Vždycky říkal mamince: Jen ukázat, jenom tak ukázat!“ Pak přišel na stůl kapr. „A tatínek taky jen trošinečku. S rybama vůbec nebyl úplnej kámoš. U nás jsem ale v životě neviděla, že by se na talíři ocitl řízek.“

Do bramborového salátu se zase nikdy nedávaly uzeniny. „Tatínek vždycky říkal: To zesprostne.“ Místo zákusku bylo cukroví. A pak přišly tety a nastalo veselí. „To byla chvíle, kdy tatínek najednou zmizel a my s bráchou nadskakovali, protože jsme tušili, co bude. Za dveřmi se ozval zvoneček, ten já ještě mám, a rozsvítil se strom.“

Přeju posluchačům, aby se jim podařilo strávit Štědrý večer v kruhu těch nejbližších. Aby tam nikdo nechyběl. A když už, tak aby s láskou zavzpomínali. Zkrátka, aby se jim dostalo vánočního božího požehnání. A myslím, že posluchači dobře vědí, že je to to nejdůležitější.

Pavlína Filipovská

Půlnoční doma u klavíru

Na půlnoční se u Filipovských nechodilo. „My ji měli doma.“ Tety vystřídaly tatínka u klavíru a zahrály a zazpívaly celou Rybovu mši. „Bylo nám krásně na duši. Ale mýlili jsme se v tom, že jsme si mysleli, že to bude pořád. Takhle se točí svět!“ Bohužel pak přišly jiné časy.

Do českých domácností přestal chodit Ježíšek. „Pan prezident Zápotocký nám sdělil, že jak Ježíšek zestárl, narostly mu vousy, jezdí na saních a je to Děda Mráz. Ale k nám tenhle dědek nikdy nechodil.“

Jak vzpomíná na tety a další rodinné příslušníky? Byl její tatínek zdatným zpěvákem? Více uslyšíte v iRadiu.