Václav Kopta: Pokud jde o IQ test, jsem něco mezi delfínem a automatickou pračkou
Sen řídit autobus se mu konečně zhmotnil. „Využil jsem karantény a postupně začal proměňovat sen ve skutečnost,“ prohlašuje herec v Blízkých setkáních.
„V době, kdy jsem s tím začal, byla ostrá uzavírka. Byl problém najít třeba otevřenou ordinaci dopravního psychologa,“ vypráví. Tam se prý dozvěděl překvapující informaci. „Pokud jde o IQ test, jsem něco mezi delfínem a automatickou pračkou,“ žertuje.
„To vyhodnocení, které jsem získal, bylo na pováženou. Naštěstí to nesouvisí s řešením dopravních situací. Ale že bych si to nechal zarámovat a nosil to s sebou na případné konkursy na jiné pracovní pozice, tak to tedy ne,“ přiznává se smíchem Václav Kopta.
Má to někdo štěstí!
„Z malého kluka, který nejdřív točí pokličkou a pak ukradeným autobusem, jsem se v 55 letech propracoval do opravdové uniformy. A když mám to štěstí a zrovna se to hodí, tak si občas můžu, se všemi náležitostmi, které k tomu patří, to zdůrazňuji, sednout a jednu směnu odjezdit,“ pochvaluje si.
„Je to vlastně happy end. Až jednou na stará kolena budu vzpomínat na tuto dobu, tak budu říkat, že jsem si splnil sen a ne na to, že jsem měl teplotu,“ hodnotí Václav Kopta současnou dobu poznamenanou Covidem-19. „Pochopil jsem, že tohle je moje poslední šance,“ uzavírá herec.
Může být kvalitní herec služebníkem veřejnosti? Jak se připravuje na roli Jana Wericha? Co všechno vidí, když pozoruje včely? Má je jako terapii? Co je včelařská nirvána?
Související
-
Václav Kopta: Ztratil jsem existenční strach
Je hercem, muzikantem a textařem. Tvrdí, že textařina je řemeslo a je smířený s tím, že nedosáhne kvalit svého otce Pavla Kopty. Tvrdí, že s ním nesoutěží.
-
Vždycky jsem toužil řídit autobus, říká Václav Kopta
Já bych chtěl být vždycky sám sebou, tvrdil ještě jako gymnazista ve filmu Sněženky a machři. A Gymplu zůstal věrný dodnes. Čeho všeho se sám na sobě ve skutečném ž...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.