Úžasné životy: Vladimír Brabec podle Petra Štěpánka

Petr Štěpánek a Vladimír Brabec byli ve společném angažmá v Národním divadle téměř 30 let. Spřátelili se při první společné práci v inscenaci Jindřich V. Rozuměli si nejen jako herečtí kolegové na jevišti, ale i ve volných chvílích mimo něj. V divadelním klubu nebo ve vinárnách na Startém městě vedli rozhovory o svých zálibách, koníčcích i rodinách.

Uměl napodobit Pivce nebo Högera

Vladimír Brabec nastoupil do Národního divadla v roce 1959 a mohl tak pracovat s legendárními bardy naší první scény. Některé z nich uměl i hlasově napodobit a to tak dokonale, že ani oni sami nepoznali rozdíl. „Jednou natočili na záznam stejný text Jan Pivec a Láďa, který ho napodoboval. Když pak tu nahrávku pustili Janu Pivcovi, tak jako originál označil verzi, kterou namluvil Láďa.“ Směje se ještě dnes Petr Štěpánek. 

Infarkt přímo na jevišti

Životní rolí Vladimíra Brabce na divadelním jevišti byl Cyrano z Bergeracu. Při repríze 10. května 1975 ho však přímo na scéně postihl infarkt. „Láďa dohrál první jednání a spolu s oponou, která šla dolů, šel k zemi. Přenesli ho k nám do šatny a čekalo se na sanitku. Ještě dneska mi stojí chlupy na těle, když si na to vzpomenu, protože to byl přítel, skvělý herec a najednou nic.“ Popisuje v cyklu Úžasné životy dramatický okamžik Petr Štěpánek. Vladimír Brabec, kterého infarkt postihl ve 41 letech, ovšem tuto zdravotní indispozici překonal a ke své miované profesi se mohl po čase vrátit.

Osudový major Zeman

Hlavní role v televizním seriálu Třicet případů majora Zemana byla pro Vladimíra Brabce bezesporu osudová. Velká příležitost, popularita, ale také nepříjemné důsledky politického kontextu. Po roce 1989 čelil tvrdé kritice za to, že se stal jednou z ikon komunistické propagandy. Potr Štěpánek k tomu podotýká: „Vladimír tehdy nemohl říct, já končím ve dvacátém díle a ať teď hraje Zemana někdo jiný. To nešlo! Doba to byla velice tvrdá, ale všichni máme nějaké máslo na hlavě a každý se s tím musí nějak vyrovnat. Ale mstít se konkrétně Láďovi, který kvůli Zemanovi později nedostal cenu Thálie, mě přijde absurdní.“ Vladimír Brabec byl oceněn alespoň za svou práci v dabingu. V roce 1998 převzal cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství.